Biografie (34)
Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)
Převorka a zpovědník
Jan od Kříže znal pověst svatosti Anny od Ježíše ještě dřív, než přišel poprvé do Beasu. Věděl, že je poctěna vysokými mystickými Milostmi, jako například extázemi, při kterých se jí dostávalo Zjevení od Pána. Nebyly mu neznámy četné zázraky, za něž se vděčilo její modlitbě. Ale pokládal to za poněkud nebezpečné. Moudrost a věda měly bezpochyby pravdu. Ale Bůh mu dal hned od prvního rozhovoru na srozuměnou, že tyto Milosti jsou z Jeho Vůle. Učinil to malou příhodou, také mimořádnou: při tomto prvním setkání v hovorně, kdy Jan od Kříže ještě nesl na sobě známky oslabení po své vazbě, dala Anna od Ježíše jedné sestře zazpívat několik veršů. Bylo to tak krásné, že při jejich poslechu upadl do extáze a musel se držet, aby se nenadzvedl, jak se mu stávalo v hovorně se svatou Terezií. Pochopil v nitru, že Bůh neodsuzuje tyto Milosti a že se Jich tedy nemusí obávat ani u Anny od Ježíše.
Od toho dne začala ustavičná výměna mezi jejich dušemi, která oplodnila celé karmelské dílo až po naši dobu.
Jan od Kříže vzal velmi vážně svou odpovědnost po boku převorky a sestry ho ihned přijaly jako svého otce. Poslyšme, co o tom říkají:
"Zdálo se, že vidí tam, kde je, duše a srdce všech."
"Jeho intenzivní kontemplace a jeho rozmluva s Bohem se projevovaly v jeho skutcích a slovech. Když mluvil o Bohu, byl jako nevyčerpatelný důl."
"Co budilo největší obdiv, byla velká pokora spojená s tak velkou odvahou a s tak ustavičnou silou, a velká umrtvenost a odpoutání ode všeho, co není Bůh, a přitom tak velká přívětivost. Jeho slova byla plná Nebeského Světla."
"Jeho láska k tomuto klášteru byla velmi veliká. Dokazoval to tím, že se zabýval se zvláštní pečlivostí dušemi řeholnic a ukazoval jim cestu do Nebe tak Božským způsobem, že pro každou zvlášť mělo cenu jen jediné: svléci sebe a obléci Boha." (1)
Anna od Ježíše měla povahu méně výbušnou a méně živelnou než Terezie. Proto ji ohromilo, že tento mladý karmelitán, když mluví o jejich zakladatelce, nazývá ji "má dcera". Napsala to světici, a ta jí odpověděla z Avily: "Řekněte si, že v tomhle svatém tam máte veliký pokladad a že všechny z vašeho domu s ním mají mluvit a otevřít mu svou duši. Uvidí, jaký pokrok udělají. Velmi pokročí ve všem, co je duchovní a dokonalé, neboť Pán Ježíše mu dal k tomu zvláštní Charisma." (2) Tato malá příhoda svědčí o tom, že oba svaté nesbližuje přirozená přitažlivost ani lidská sympatie, nýbrž Boží Milost. Ostatně, na Anninu strohost a přísnost bude Jan odpovídat vším, co vyžaduje život podle Evangelia. Cvičí karmelitky v umrtvování a v pokoře, chce je mít s prázdnýma rukama, zbavené vší sebelásky a vlastní vůle. Vytváří v nich srdce chudých, kteří nemají jinou pomoc než v Bohu.
Tam také nakreslí Horu Karmel a každé dá jednu kresbu na rozjímání. Takto těží dcery Anny od Ježíše z prvotřídní formace, kterou jim udílí mistrovská ruka, mile a trpělivě, ale i pevně a jistě. Vystupují velmi rychle po strmých stezkách modlitby. Tvrdí, že se jejich vůdce podobá "serafovi".
Některé citáty z četby jeho básní nebo ponaučení nás uvádějí do tohoto horlivého a radostného, třebaže přísného ovzduší, do této intimity života na Karmelu, prožívané při jeho první lásce.
"Aby se dospělo k okoušení všeho, nesmí se okoušet nic... Aby se dospělo k vlastnění všeho, nesmí se vlastnit nic..."
"Když se u něčeho zastavíš, přestáváš se vrhat do Všeho."
"Utíkat před tvory, nořit se do hlubin, do středu, kterým je Bůh, skrýt se v Něm."
"Více se líbí Bohu duše, která se v suchopárnosti a strasti podrobuje tomu, čeho je zapotřebí, než duše, která toto opomíjí a dělá všechno v útěše."
"Obrňte se v srdci proti všemu, co by vás táhlo k tomu, co není Bůh, a buďte přítelkyní utrpení pro Krista."
"Abychom pokročili, potřebujeme ze všeho nejvíc ztišit se před Bohem. Má to být mlčení touhy a jazyka. Mluva, kterou On nejvíc slyší, je pouze mlčenlivá láska."
Tento "holubníček Svaté Panny" je beze vší pochyby radostí Nejsvětější Trojice. Otec poznává Svou Bláhovou Lásku v srdci Svých dětí, Syn přitahuje Své snoubenky k Sobě a nenaráží na velký odpor, Duch vylévá bez zábrany Své Dary a Své Plody.
Takto se formuje i naše drahá Anna od Ježíše. Už je tak prosycena tereziánským duchem, ale ještě se neobyčejně obohacuje duchem Jana od Kříže, aby mohla pokračovat ve své skvělé "kariéře".
Poznámky:
(1) Zpráva matky Františky od Matky Boží.
(2) Dopis sv. Terezie Anně, který slyšela Františka od Matky Boží a podává o něm zprávu.
