Biografie (35)
Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)
Mystická pouta dvou duší
Pán rozhodl v tomto 16. století, že obnoví Svou upadající Církev tím, že položí základy budovy modlitbou karmelitánů, reformovaných svatou Terezií. Vybudoval toto nové Dílo, aby bylo mezi dušemi všech národů zdrojem mnoha obrácení a opětných povstání. Dějiny to dosvědčí později, a ještě mnohem víc v naší době. Bylo opravdu zapotřebí solidních apoštolů, neochvějných sloupů, jakými byli v prvotní Církvi svatý Petr a svatý Pavel, které Anna od Ježíše tolik milovala. Terezie ostatně neváhala nazývat svou pomocnici "sloupem", podle příkladu svatého Pavla.
Svatost Jana od Kříže je dnes vryta v paměti a oslavována v tolika konventech a modlitebních skupinách. Ale svatost Anny od Ježíše podléhá dosud zkoumání Církve. Jí přenecháváme starost, aby vynesla úsudek v době, kterou chce Pán. Ale můžeme říci, že celý její život je "svatý", právě tak svatý jako život Tereziin a Janův. A toto duchovní přátelství se svatým Janem od Kříže stačí, aby nám zaručilo výjimečnost této ohnivé duše.
Důvěrnost jejich duší, pravý Dar z nebe, nám připomíná důvěrné přátelství svatého Františka a svaté Kláry.
Jan od Kříže se tedy stal zpovědníkem a duchovním otcem Anny od Ježíše v Beasu. Když odešla v lednu 1582 založit klášter v Granadě, následoval ji zakrátko jako převor nedalekého kláštera Mučedníků. Otcova svatá duše měla jen jednu touhu: dovést i jeho dceru k nejvyšší svatosti.
Aby ji vyzkoušel, nařídí jednoho dne Jan od Kříže Anně od Ježíše, která velmi uctívala Eucharistii, aby Ji nepřijímala až do nového příkazu. V hrdinské poslušnosti, jaké je schopna, se Anna podřídí. Od té chvíle má zdravotní problémy, zejména škubání u srdce. Když je pokání odvoláno, přistoupí k Svatému Přijímání s takovou radostí, že nemůže své srdce zadržet. Obětuje je Pánu a zdá se jí, že jí je někdo vytrhává a že srdce jde v ústrety Nejsvětější Svátosti. Potom už nikdy necítila ani škubání, ale ani žádný tlukot srdce, jako kdyby je už neměla, a to trvalo osmatřicet let. Její sestry měly možnost položit jí ruku na hruď, aby si ověřily tuto nepřítomnost. Svatý Jan od Kříže uznává pravost tohoto Zázraku, který však zůstává Tajemstvím Krále. Ale může sloužit k tomu, abychom pochopili, jak se Anna ztratila v Bohu a žila jen skrze Něho.
Velmi často dovolí Bůh, že přijmou společně tytéž mystické Milosti nebo také, že Jan od Kříže je vnitřním hnutím informován o tom, co právě prožívá jeho milovaná dcera. Tento líbezný a bohatý život se odehrával hlavně v Granadě. Anna sama vypráví po smrti jejich zakladatelky, že měli současně těžkou nemoc, mor, a že byli oba dva uzdraveni přiložením relikvie svaté Terezie. Zakrátko nato měli v témže okamžiku děsné vidění bolestné zkoušky, jakou jim Pán chystal později v Madridě. Bylo by ještě mnoho jiných příkladů tohoto mimořádného duševního společenství, které je výjimečnou MIlostí a Posilou k přijetí a snášení těžkých křížů, jež budou muset nést.
Jindy v hluboké modlitbě ukáže Pán Anně od Ježíše, že Jana od Kříže najde vždycky v Něm. On je jejich Jednotou. A toto láskyplné sdílení, které nikdy nepřestává, skýtá velmi sladké útěchy. Například když Anna mnoho trpí a když její četní známí nevědí, co si o tom myslet nebo co dělat, řekne jim Jan od Kříže: "Matka je nemocná láskou." Jedině on může říci něco takového, protože se podílí na jejích utrpeních, stejně jako na jejích mystických vzletech. Jak říkají karmelitky z Beasu o něm, říká on o ní: "Myslím, že vidím serafa." Snad je to nějaký módní výraz. Ale dobře vyjadřuje jejich podobnost. Když Anna opouští klášter a jde zakládat jiný, vždycky ji Jan doprovází. Také bude vždy přítomen při jejích bojích s umírněnými karmelitány. V Madridě vedou společně zápas, o kterém budeme mluvit níže. Proto řekne Jan karmelitkám: "Matka Anna je dokonalá následovnice naší blahoslavené Matky Terezie, je to její opravdová dcera a mně se dokonce zdá, že ji převyšuje přirozenými kvalitami. Jestliže se zlíbilo Bohu vzít nám naši Matku zakladatelku, zanechal nám pro naši útěchu Annu od Ježíše."
V den, kdy Jan od Kříže "vstoupí do života", zatímco matka Anna se nalézá v Madridě, zjeví se jí pokrytý Slávou a Světlem a dá jí dokonce důležité informace o jistých věcech, které se dějí tajně a týkají se Řádu. Pro ni je to Veliká Útěcha, přicházející přímo z Jemnocitného Božího Srdce, zatímco její sestry nevědí, jak jí oznámit smutnou zprávu.
Anna od Ježíše vždycky zachovala velkou diskrétnost o svém vnitřním životě, a tím spíš o svém vztahu se svatým Janem od Kříže. Když se jí ptali na toto zjevení, odpověděla: "Nemohu vám říci nic, protože by to bylo v můj prospěch." Později ve své střízlivé výpovědi o světcových ctnostech napíše: "Nemohla jsem mluvit podrobněji, protože jsem měla účast skoro na všech Milostech, kterými se Pánu Ježíši zalíbilo poctít našeho blahoslaveného otce."
