Biografie (5)
Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)
V deseti letech slib panenství
Důvěrnost mezi Annou a Marií zůstává tajemstvím. Není pochyby, že holčička měla jen jednu touhu: podobat se Jí. V deseti letech složila slib čistoty. Tento úkon hlubokého zasvěcení Bohu vidíme také u svaté Marie Magdalény de Pazzi, u svaté Růženy Limské a u jiných. Anna chce napodobovat Pannu Marii, být čistá, nerozdělená. Jejím štěstím je jen Ježíš, ví, že darování vlastního života musí být radikální a neúchylné. Rýsuje se už jedna z nejhlavnějších linií její povahy: rozhodné odhodlání mířit k nejvyšším vrcholům duchovního života, v Rukou Panny Marie.
Je jasné, že Duch Svatý tu nalezl příhodnou půdu pro rozvíjení všech Svých Darů. Ovládne celou její bytost.
Po smrti Františky se babička z matčiny strany vážně stará o budoucnost dívky a bdí nad její výchovou. Anna je krásná, vysoká, inteligentní a odvážná. Půvab její bohaté a příjemné osobnosti přitahuje. Ve čtrnácti letech je nutné vybrat manžela a babička o to usiluje. Ale dívka s tím musí souhlasit. V té době je jiný kánon krásy než dnes: nic není pozoruhodnější než bělostná pokožka. Hezká Anna se snaží zohyzdit se tím, že se opaluje na slunci. Její krása náleží Bohu, Jemu ji daruje. Lákadla světa jí připadají zcela bezcenná, k velkému zoufalství její babičky, která pozoruje, jak se Anna odtahuje od toho, co zajímá mládež jejího věku. Nastane úporný boj a útoky rodiny se opakují. To přiměje dívku k pevnému rozhodnutí: opustit Medinu del Campo pod záminkou, že jde navštívit rodinu svého otce v Plasencii. Čiperný Kryštof jí to schvaluje a bude ji doprovázet. Anna připravuje šetrně svůj odchod. Je jí proti mysli někomu ublížit a chce svou babičku šetřit, třebaže setrvává neochvějně při svém rozhodnutí. Což neřekl Ježíš: "Kdo miluje otce nebo matku více nežli Mne, není Mne hoden" (Mt 10,37)?
Roku 1560 přijdou Anna a její bratr do Plasencie. Španělsko je v té době horlivé, ale lidová víra, třebaže je živá, je poskvrněna patriotismem a zálibou v okázalosti.
Dvůr je katolický a udává tón: triumfalismus se mnohdy mísí s Boží Slávou. Sloužit Bohu patří k úkolům šlechty, urození lidé nemohou být bez náboženství. Tím se vysvětlí dopad budoucích událostí.
