Biografie (7)
Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)
Setba svatosti
Anna vede už velmi strohý život, tak jako její budoucí družky. Tráví hodiny v nejodlehlejších zákoutích domu a oddává se modlitbě, často se postí, koná mnoho skutků umrtvování. K dlouhým rozjímáním přidává péči o nemocné, zvláště o ty, kteří nejvíce odpuzují. Zhotovuje různé předměty pro chudé, jako svatá Jana Chantal, s kterou se později setká, až bude v Dijonu. Šestnáctiletá dívka, zaujatá touto asketickou přísností, neříká nic o své důvěrnosti s Bohem. Můžeme pochybovat o tom, že už hoří láskou? Svatý Jan od Kříže vykládá v "Temné noci" (v hlavě I.): "Když se duše velkodušně rozhodne sloužit Bohu, je Jím zpravidla pozdvižena na duchovní cestu a je předmětem Jeho Pozorností... Bůh vskutku chová tuto duši s Nejněžnější Láskou na Svém Klíně, jako to dělá matka se svým drahým děťátkem. Proto je jí rozkoší setrvávat dlouho v modlitbě a trávit na ní snad celé noci. Její zálibou je konat pokání, její radostí je postit se, její útěchou přistupovat ke svátostem a zabývat se Božími Věcmi." Anna ještě nezná tohoto velkého duchovního učitele, nemá vůbec žádného vůdce, a přesto už je na mystické cestě, očividně hýčkána Bohem.
Pro Něho přidá ještě jiný slib: nehledat v ničem žádné uspokojení, žádné zalíbení, žádné potěšení. Říkala: "Je to možné, abych neměla v životě žádné uspokojení? Já sama si nesmím nikdy dovolit ani nejnepatrnější." Dík jedné z jejích důvěrnic, sestře Markétě od Matky Boží, víme, že zůstala věrná tomuto závazku. Tato sestra nám říká: "Slyšela jsem, jak říkala sama u sebe, že nikdy v celém svém životě nehledala v ničem uspokojení, ani v pití vody".
Pán jí odpovídá mnoha Milostmi, a ona Je pokorně přijímá. Nebude o tom nikdy mluvit, ale přesto víme z výpovědí sestry Marie od Neposkvrněného Početí, že "jednoho dne, hned po Svatém Přijímání, byla uchvácena v duchu a přenesena před Boží Soud. Byla tak pohřížena, že rozlila vodu k lavabu na zem, a nevěděla, co dělá..." A také jiného dne, o Velkém pátku, když adorovala Kříž, upadla do extáze, jejímiž svědky byli všichni přítomní, mezi jiným i její zpovědník".
Anna v rozkvětu mládí čerpá z vytrvalého Přijímání Nejsvětější Svátosti Milosti pokory a lásky, které jsou už také pro povzbuzení celému jejímu okolí. V oné době se ještě nesmělo přijímat denně. Ale Anna dostává Ježíšovo Tělo každou neděli po svaté zpovědi, a pokaždé je obdarována velkými mystickými Milostmi, často v extázi. Ale na oplátku musí čelit nelibosti Zloducha, který ji děsí tisícerými strašidelnými triky pokaždé přede dnem Svatého Přijímání. Tehdy začne nosit na sobě velký bílý železný Kříž, i v noci, aby mohla spát.
Její duše je tedy zaplavována světlem, je pozdvihována k velkému spojení s Bohem, ačkoli ještě nevstoupila do řeholního života. Snaží se žít statečně, ano hrdinsky, podle Přikázání Evangelia, protože je stůj co stůj odhodlána vyšplhat se co nejrychleji na nejvyšší vrcholy. Už ve světě si zřídila svůj vnitřní Karmel.
