Biografie (9)
Ct. Anna od Ježíše (1545 - 1621)
První trýzně
Annu vede Sám Bůh. Hledí se zvláštním Zalíbením na tuto duši, tak bohatou a tak ochotnou jít "všude, kam jde On", všude, kam ji chce vést Jeho Šílená Láska. Ale dívka přece chápe, že potřebuje nějakého vážného vůdce, aby pomáhal Pánu, který v ní musí dělat to, co nesvede ona sama. Podrobí se vedení plasencijského jezuity, otce Petra Rodrigueze. Řekne mu: "Takový je stav mé duše: neobdělaná půda. Odřezávejte, vytrhávejte, kácejte... A poněvadž z mé strany nenarazíte na žádný dobrovolný odpor, vězte, že všechny chyby vám budou připočteny na vrub a že budete muset skládat velmi přísné účty Nejvyššímu Soudci". Otec utvrzuje Annu ve velkých úmyslech, které už pojala, umrtvuje v ní velmi pokořujícími rozkazy to, co ji ještě příliš poutá k "otázce její cti", nabádá ji, aby dala všechno chudým a nemocným, a hlavně v ní vzbuzuje ducha intenzivní modlitby, který bude utvářet její osobnost zcela v témže smyslu, jak to dělali jezuité, kteří byli pověřeni duchovním vedením svaté Terezie. Otec Rodriguez měl zvláštní lásku k Eucharistii. Plakal pokaždé, když měl zavřít Nejsvětější Svátost do Svatostánku. Není pochyby, že vnukl tuto pobožnost své duchovní dceři.
Anna se učenlivě podřizuje. Vždy má za to, že příkazy jejího duchovního vůdce nejsou dost náročné, ale úzkostlivě ho poslouchá. Tráví mnoho nočních hodin na modlitbě, spí velmi málo, jí to, co jí nejméně chutná, aby z toho neměla žádné uspokojení, a velice přísně se postí. Během dne chodí nadlouho do kostela a nikdy si nedovolí ani na okamžik uvolnění nebo pohodlnou pozici. Vymýšlí si všechny možné účinné prostředky, aby unikla poctám a slávě světa. Jednou prosí své služební, aby byly jejími paními, aby si sedly ke stolu na její místo a daly jí k jídlu jen své zbytky. Sebe raději ponižuje, aby potřela zloducha své pýchy a líbila se jedině svému Pánu. Zkrátka, připravuje se ve dvaceti letech na to, aby se mohla postavit do čela zápasů, které budou vyvstávat po celý její karmelitánský život.
V městě Plasencii nenachází žádný klášter, který by jí vyhovoval. Proto prosí Boha, aby ji zavedl do toho, který pro ni vyhradil. Koná novény, pěší poutě k Panně Marii Detroitské, dává na Mše, tak, jak to dělávala její matka. Také chce vzdávat Bohu úctu, jaká Mu náleží, z vděčnosti za všechna Jeho Dobrodiní.
Dnes můžeme pokládat tuto snůšku umrtvování a strohostí, doprovázející život mladé dívky, za přehnanou. Avšak Reforma Karmelu se připravovala takto, byla to Boží Vůle. Anna od Ježíše je stejně jako Terezie zanícena horlivostí uspokojovat ve všem svého Miláčka a účinnou touhou odpovídat dokonale na Jeho Milosti. Jako Terezie, vzala si i Anna Pannu Marii za Matku, žáka svatého Ignáce za duchovního vůdce, a složila slib, že se bude ve všem volit dokonalost.
