KARMEL - Hora Matky Boží

Ct. Markéta od Nejsvětější Svátosti (1619 - 1648)

V den, kdy Markéta skládala věčné sliby na Karmelu, měla 15 let. Ježíšek jí tehdy řekl: „Ty jsi miláček Mého Srdce. Vyvolil jsem si tě, aby ses stala nevěstou Mých Jesliček a abys jako dítě měla účast na celém Mém Životě. Budeš první obětí Mého Dětství a mých Jesliček.“ 

V 17. století panovala ve Francii na královském dvoře nádhera a přepych, ale lid žil ve velké bídě a stíhaly ho navíc epidemie. Tehdy se Markéta narodila 7. února 1619. Vyrůstá v Beaune, malém burgundském městečku. Už jako šestiletá se stará o nemocné, chudé a žebráky v nemocnici ve svém rodišti, nazývané „Boží hotel“. Pro tiché děvčátko to nebylo lehké žebrat u svých přátel o kousek chleba pro „svoje chudobné“. Stojí ji to velké přemáhání, stejně jako překonávat pocit hnusu a strachu v místnostech, kde odporně páchly rány nemocných, kterým prokazovala služby lásky. Cestou do nemocnice se často třásla, ale povzbuzovala sebe i přítelkyně slovy: „Pojďme nabrat sil u Ježíše v Nejsvětější Svátosti.“ V té době začíná u ní působit zvláštní Boží Milost. Ježíš chrání její křestní nevinnost a slibuje jí: „Nikdy nepoznáš věci světa ani hřích.“ Ona sama popisuje tuto Milost čistoty: „Neznamená to nic jiného než nosit v srdci lásku k Jezulátku.“ Když jí bylo 11, náhle jí zemřela matka. A právě v ten den po pohřbu může vstoupit do karmelitánského kláštera v Beaune. To bylo i v tehdejším čase zcela výjimečné. Prosila Pannu Marii: „Teď musíš být Ty mojí Matkou!“ Velká láska ji spojuje s Tajemstvím Navštívení Panny Marie. Následuje Ježíška v Mariině Lůně a jako On se zcela odevzdává a zasvěcuje Panně Marii. Bůh znovu zasahuje do jejího života neobvyklým způsobem. Pán jí dává na vědomí: „V tobě zjevím Velikost Mého Dětství.“ Ve dvanácti letech se zastavil její tělesný růst. Markéta nebude nikdy větší než 130 cm, aby po celý život bylo dokonce i zevně viditelné, že jejím povoláním je darovat Francii a celé Církvi Ježíšovo Dětství. I ona prožije to, co za 200 let popisuje Terezička Ježíšova: „Na první pohled se zdá, že být dítětem je něco nevinného. Vede to však k hrdinnému obětování sebe samého.“ Velikost Markéty je v tom, že ve vnitřní nouzi a prožívané prázdnotě, v bezmocnosti, tísni a mnohých chorobách přichází k Ježíškovi věrně, plná důvěry, odevzdává se Mu a všechno ochotně přijímá. A to dokonce s radostí. Pán dokonce dopustil, že po několik dní se Markéta chová jako kojenec. Ztrácí schopnost poznání věcí, které jí byly samozřejmé. Se slzami v očích přijímá pokoření, když nezná jména ani svých spolusester ani své vlastní. Když jednou lékaři prováděli na její hlavě chirurgický zákrok bez umrtvení, seděla klidně a dívala se na korálky ve své ruce. „Ano, všechno je sladké, když člověk potkává Malého Ježíška. Dává mi sílu snášet s trpělivostí všechno to, čeho bych bez Jeho Milosti nebyla schopná.“ V této její bezmocnosti jí Ježíš ukazuje Svou Moc. S rozpjatýma rukama stojí toto dítě před Bohem a může od něho dosáhnout všechno. Úpěnlivou modlitbou vyprosí Francii následníka trůnu a zachrání město Beaune před nepřátelským útokem. I když žije ve skrytosti Karmelu, stane se matkou pro mnoho lidí, kteří k ní přicházejí a zakoušejí u ní světlo a útěchu, přičemž ona sama často zůstává v noci víry. Jednou se svěřila spolusestře: „Ježíšek vás zná a mám vám to říct, i když nerozumím tomu, co jsem vám řekla.“ Často stačí jeden Markétin pohled – a kněží a duchovní vůdcové začnou vést zcela nový, hluboký kněžský život. Mnoha vlivným šlechticům otevírá cestu, jak se stát uprostřed světa svatým. Pomáhá jim v tom úcta k Ježíšovi v bratrstvu, které Markéta založila. Vstupují do něho lidé všech vrstev. Na konci života se stupňuje její tělesné utrpení. Tak jako objímala Ježíška v Jesličkách, tak nyní objímá Ukřižovaného. Spolu s Pánem trpí jako mučednice. Uskutečňuje se to, co jí Ježíš předpověděl: „Tvůj zevnějšek bude spálený Mým Mučednictvím. Tvoje nitro bude přetvořeno Mým Dětstvím.“ Ve všech svých tísních, strachu a obavách šla vždy jako dítě před Nejsvětější Svátost Oltářní. Často zde dosáhla zázračné útěchy i tělesného uzdravení. „Když se nacházím před svým Dobrotivým Ježíškem, jsem Jím zcela naplněná. Bere mě s Sebou do Svatostánku a já se v Něm zcela ztrácím.“ Poslední slova, která řekla své matce představené, byla: „V Nejsvětější Svátosti Oltářní mne vždy najdete.“ Odešla navždy k Ježíši 26. května 1648 ve věku 29 let.

Ježíš učil Markétu, že chce být uctíván jako Dítě: „Buď jednoduchá a pokorná. Bůh a tvoje duše, to stačí.“ „Dcero, ukazuji se ti v tomto věku, abych v tobě uchránil nevinnost, čistotu a prostotu.“ * * * Zeptala jsem se Nejvyššího: „Kde přebýváš?“ On mi odpověděl: „Denně znovu přebývám v Jeskyni, denně se v Ní rodím. Jsem Šťastný v malé duši, v Jesličkách. Víš, jak jsem zničil Nepřítele? Tím, že jsem se narodil tak nízko a v Chudobě.“ * * * „Byla výjimečně krásná. Její tvář byla bílá a čistá jako lilie. Její stále se usmívající rty vyzařovaly nevinnost a půvab. Měla velké oči jemné, příjemné barvy. Dala se z nich vyčíst nevinnost a vznešenost. Toto dítě jste mohli kdykoliv o něco poprosit a nikdy jste se nemuseli bát, že by vás odmítla.“ Takto popsal Markétu P. Parisot. * * * „Její pohled a rozhovor s ní odstraňují rozervanost srdce a zanechávají v něm hluboký dojem.“ (Markétin zpovědník)