V láskyplném objetí, stejně jako v opuštěnosti
Ct. Michael od sv. Augustina (1622-1684)
Duše je daleka toho, aby zesmutněla, když je »odstavena« od Objetí a Polibků Milovaného, když zeslábne pociťování něžné, sjednocující lásky, když je vedena z příjemné samoty zpět do mnohočetných činností. Naopak: díky mimořádné Přízni Milovaného, díky tak přátelskému sjednocení s Ním, díky předchozímu niternému »ponoření« v Bohu, díky láskyplnému zakoušení Boha se cítí posílená a naplněna odvahou k tomu, co je obtížné. Neboť tato velmi něžná zakoušená láska sjednocení se proměňuje v lásku jinou, v lásku, která je „silná jako smrt" (Pís 8,6). Tato jednající láska ochotně postrádá jakoukoli útěchu, jakékoli pociťování přízně. Neboť láska, která je silná jako smrt, nechává duši umřít všem stvořeným věcem i sobě samé; ano, jako smrt odděluje tato láska duši od každé tendence k něčemu přilnout, aby napříště žila jen v Bohu.
Když chce nevěsta dělat Bohu za všech okolností jen radost, v sladkosti nebo hořkosti, v darech útěchy a láskyplných objetí, stejně jako v opuštěnosti a smutku, obdarovává svého Ženicha kořeněným vínem a On je zmámený opojnou Láskou k ní, neboť Jej miluje, aniž by milovala, aniž by lásku zakoušela nebo si jí byla vědoma. To je onen sladký mošt jejích granátových jablek..., jímž získává Jeho Srdce a opájí Ho... a On – zdá se – jako Zblázněný Láskou zapomíná na Svůj Nezměrný Majestát a jedná s ní zcela důvěrně.
V noci opuštěnosti pak pocítí Milovaný chuť jíst se Svou milovanou a přijde bez pozvání. „Slyš, milý můj klepe: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná" (Pís 5,2). Ano, toto jsou nejlahodnější Slova Milovaného, který chce vstoupit. Klepe v noci: „Mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční" (Pís 5,2). Rosa se tvoří v noci; Ženich přichází za noci a přináší s sebou Rosu Božské Milosti. Chce se Svou nevěstou povečeřet... Přichází bez pozvání a chce se radovat se Svou milovanou ve chvíli, kdy to nejméně očekává.
Chcete vědět, jaké musí mít nevěsta oči? Takové, jaké velebil Ženich: „Jak jsi krásná, přítelkyně Moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice" (Pís 1,15). Nevěsta má pohlédnout na svého Milovaného očima holubice; v duchu má přilnout k Bohu s velikou nevinností, jednoduchostí, prostotou a čistotou života a k Němu obrátit své oči víry a čisté, nezkalené lásky. O těchto očích řekl Milovaný: „Její oči jsou jako holubi, v mléce se koupou" (srv. Pís 5,12), aby vyjádřil neobyčejnou průzračnost dobrých myšlenek, myšlenek přátelství a lásky, jimiž milující duše prostým okem stále »pase« po Bohu.
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/80-michael-od-sv-augustina/365-v-laskyplnem-objeti-stejne-jako-v-opustenosti
