KARMEL - Hora Matky Boží

Ct. Michael od sv. Augustina (1621 - 1684)

Kapitola XI

Jiné skutky lásky k Marii, kdy se duše raduje z Její Vznešenosti a z Jejího Nejsladšího Jména a s pokojem spočívá a žije v Marii; v jakém smyslu žije duše v Marii a zároveň v Bohu; jak se v Ní rozplývá a s Ní spojuje. Odtud také plyne, že takové duše mohou stěží i jen na chvíli zapomenout na tuto Milovanou Matku, stejně jako nemohou zapomenout na svého Boha, Přítomného všude. Pro něžnost lásky se jim pak zdá, že se v této Matce ztrácejí, že se v Ní rozplývají a že jsou Jí takřka pohlceni, takže pro onu silnou i lahodnou, vroucí a zároveň vnitřní lásku dospívají k hlubokému zapomenutí sebe i všeho stvořeného. Někdy, uvažují-li o své Přesladké Matce, tak Mocné, v takovém Majestátu, tak Vyvýšené a Ctěné a Bohem tolik Milované, pociťují tak velkou radost, veselost a jásání mysli, že nevědí, co činí nebo říkají, když za to Bohu vzdávají díky a Marii i Boha chválí a Jim dobrořečí, a to úměrně vnitřním osvícením a poznáním, v té chvíli jim uděleným. Pak se ale cítí nedostateční k tomu, aby náležitě chválili a milovali, a tak vytrvávají ve vnitřním mlčení a láskyplném spočinutí. Jejich rozum umdlévá, když obdivuje velikost Tajemství tak přesahujících jeho chápání, takže podléhá jako poražený a ponechává samotné vůli, aby milovala. Jindy duše, která miluje Marii, vnímá, jako by dýchala a žila v Marii, a je naplněna největší sladkostí ducha, když slyší, vyslovuje či píše Nejsladší Jméno Maria nebo na Ně alespoň myslí. Její duch tehdy jásá a plesá a její srdce se odevzdává do Mariiných Mateřských Rukou, aby bylo očištěno od všeho, co se Bohu a Marii nelíbí. To je někdy doprovázeno nevinnými výlevy lásky vůči Marii, takže se podle lidového úsloví: duše je více tam, kde miluje, než tam, kde oduševňuje, zdá, že tato duše je více v Marii – a zároveň v Bohu –, než tam, kde přirozeně žije, protože Marii vedle Boha tak upřímně a něžně miluje. V tomto smyslu žije láskyplně v Marii – vedle Boha čili zároveň v Bohu. V tomto smyslu se má také chápat těšení se duše z Marie, rozplývání duše v Marii, spojení duše s Marií nebo také přetváření v Marii. To jest, nakolik láska směřuje k spodobnění s Milovaným a naklání k tomu duši, neboť povahou lásky je směřovat k jednotě s Milovaným. To je známo ze zkušenosti, když i smyslná a tělesná láska působí něco takového v lidech smyslných a tělesných.