KARMEL - Hora Matky Boží

Ct. Michael od sv. Augustina (1621 - 1684)

Kapitola XII

Mariánský život v Marii kvůli Marii může být konán jednoduše a vnitřně v duchu, tak jako Božský život v Bohu kvůli Bohu, a to zvláště ve vnitřní modlitbě; jako by Bůh, Maria a duše byli jedním, což někteří mystikové špatně chápou, zatímco tento život vychází z Ducha Svatého, jak to dosvědčují mnozí svatí. Ty duše, které milují Marii, někdy, zdá se, ohledně tohoto mariánského života zakoušejí, že to, co konají v Marii, kvůli Marii a skrze Marii a zároveň v Bohu, kvůli Bohu a skrze Boha, mohou vykonávat s takovou jednoduchostí, důvěrností a zahloubáním ducha jako při kontemplaci Samotného Božství. A skutečně je tento život nejednou takřka sám od sebe tak uskutečňován, že v onom čase, kdy v mysli přetrvávají nevyhnutelné představy Mariiny Osoby, duch Ji umí nahlížet natolik Sjednocenou s Bohem, že se Oba stávají v jednoduchosti Ducha jedním a nesloženým předmětem kontemplace a lásky, jak jsem to již vysvětlil v podobném případě jinde.(1) Z toho plyne, že se tehdy paměť, rozum a vůle tak klidně, jednoduše a důvěrně zaobírají Marií a zároveň Bohem, že duše může jen stěží odhalit, jakým způsobem v ní tyto činnosti probíhají. Může však nejasně, avšak dobře poznávat a cítit, že se paměť zaobírá jakousi nejjednodušší vzpomínkou na Boha a Marii, rozum nezahaleným, jasným a průzračným poznáním přítomného Boha a zároveň Marie v Bohu a vůle velmi pokojnou, vnitřní, lahodnou, něžnou a zároveň duchovní láskou k Bohu a k Marii v Bohu i láskyplným přilnutím k Bohu a k Marii v Bohu. Mluvím o duchovní lásce, protože tehdy láska, jak se zdá, nejvíce plane a působí v nejvyšší části duše a odhlíží od její nižší části neboli od smyslových schopností. Toto je přiměřenější k rozplynutí duše v Bohu a v Marii, k jejímu pohlcení Bohem a Marií i k jejímu sjednocení s Bohem a zároveň s Marií. Neboť když se schopnosti duše tak vznešeně a dokonale zaobírají vzpomínkou na Boha a na Marii v Bohu, jejich poznáním a láskou k Nim, tehdy nastává tak vnitřní a pevné přilnutí celé duše k Bohu a k Marii, že se skrze láskyplné rozplynutí čili působení lásky zdá, jako by se stávala jednou s Bohem a Marií a jako by tito tři – Bůh, Maria a duše – splývali v jedno. A toto se jeví jako to poslední a nejvyšší, k čemu může duše v tomto mariánském životě dospět: je to hlavní činnost tohoto zbožného cvičení a ducha lásky vůči Marii. Ani tím nepovstává, jak už bylo dříve řečeno, nějaká překážka pro duchovní život, nýbrž naopak pomoc, neboť Maria slouží jako Prostředek a Pevnější Pouto sjednocení duše s Bohem a poskytuje milující duši takovou Podporu a Pomoc, že může pevněji, vytrvaleji a dokonaleji dosáhnout kontemplativního, sjednocujícího a přetvářejícího života v Bohu a pokračovat v něm. Přesto jsou možná mnozí mystičtí a kontemplativní duchové jiného názoru, protože jsou přesvědčeni, že tento mariánský život v Marii je překážkou nejdokonalejšího sjednocení s Bohem, vnitřního spočinutí v Bohu, mystického života, podstatného těšení se z Boha apod. Je to proto, že si tento mariánský život představují jako hrubý, aktivní a mnohotvárný a nechápou onen nejvhodnější a nejjednodušší způsob, jakým má být praktikován, totiž čistě v duchu neboli zcela zaměřen na Boha a pod mystickým Působením a Vedením Ducha Svatého. I když se tato kontemplace Marie a něžné projevy a různé skutky lásky vůči Marii mohou často jevit jako velmi promíchané se smyslovými schopnostmi a jejich činností, ve skutečnosti nepřekážejí bezprostřednímu přilnutí k Nejvyššímu Dobru a k Boží Podstatě, v Sobě Samé jednoduché, a sjednocení s Ní, neboť je ony duše vykonávají z vnitra a takřka samovolně pod Působením a Vedením Ducha Svatého: ba naopak dochází k tomu, že jsou snadněji přitahovány k Bohu a s větší stálostí se Jím zaobírají. Dodávám, že to všechno v duši působí jeden a týž Duch (2) Svatý, který je Původcem tohoto mariánského života, jenž je v konečném důsledku zacílen k životu dokonale mystickému. Nikdo by se tomu neměl divit, uvažuje-li o životě svatých, kteří vynikali v mystickém životě, a přesto byli ve svých uchváceních a extázích často unášeni nejněžnější láskou k Milované Matce. A není pochyb, že tuto lásku dokázali praktikovat bez nedokonalosti, zcela pohlceni Boží Jednotou, neboli pohybováni a vedeni Duchem Svatým. K tomu, jak je dobře známo, docházelo u svatého Bernarda, u svaté Marie Magdalény de Pazzi a u nesčetných jiných. Výše zmínění mystičtí duchové by to měli mít na zřeteli, dříve než budou soudit náš mariánský život

Poznámky: (1) V 12. kapitole svého dílka Breve instructio ad vitam mysticam [Krátké uvedení do mystického života]. (pozn. překl.) (2) 1 Kor 12,11.