KARMEL - Hora Matky Boží

Ct. Michael od sv. Augustina (1621 - 1684)

Kapitola VII

Předmětem mariánského života je Bůh a Maria, jakýmsi vznešeným způsobem spojení čili jedno mezi sebou; jako předmětem jakéhokoliv kontemplativního života je buď Bůh Sám, nebo Bůh a člověk jakožto osobně spojení čili sjednocení: jaké činnosti v duši z toho vyplývají. Pro lepší vyjasnění uvádíme, že jako se vyskytuje život prostě kontemplativní, mající za předmět pouhou Boží Podstatu bez nějaké formy či něco jasně Božského, jako Nejsvětější Trojici či Božské Pojmy, Atributy a Dokonalosti, tak je jiný kontemplativní život, jehož Předmětem je Kristus, Bůh a Člověk, Bůh v Přijatém Lidství a zároveň Lidství osobně spojené s Božstvím. Vedle tohoto prostého kontemplativního života a života kontemplujícího Krista, Boha a Člověka, máme také život kontemplující Boha v Marii a Marii v Bohu, který je nerozděleně oddaný Oběma a k Oběma láskyplně plyne: vždyť Bůh a Maria jsou jedinečným způsobem spojeni, ne však osobně, jako je v Kristu Lidství spojeno s Božstvím, ale takřka podstatně na základě Milosti, způsobem jasně Vyšším, než jsou jakákoliv jiná stvoření, a to i ta nejvznešenější, spojena s Bohem. Toto jedinečné Spojení je zejména založeno na postavení Marie jakožto Matky, pro které je určitě jistým způsobem považována za jedno se svým Synem, s Bohem, jehož je Matkou, a jako taková nemůže být v Nahlížení, Milování a Uctívání oddělena od Božství. Takovýmto způsobem se Maria některým zbožným duším ukazuje, totiž jako Jedna v Bohu a s Bohem, a to bez nutnosti nějakého prostředku, který by Je Oba spojoval. Tím také dochází k tomu, že se tyto duše, jak se zdá, všude setkávají v Bohu se svou Milovanou Matkou, líbají a objímají Ji, a to v obdivuhodném splynutí, s láskyplnou oddaností a s rozplynutím sebe v Ní a zároveň v Bohu. Tehdy se zdá, že tyto duše jsou vnitřně přijaty a uzavřeny do Jejího Nejčistšího, Nejmilovanějšího a Nejhoroucnějšího Srdce čili Mateřského Lůna, umdlévající a takřka opilé a bláznivé kvůli něžnosti nejnevinnější lásky vůči Ní a zároveň vůči Bohu a kvůli vylévání lásky vůči Oběma. Když tyto duše sladce spočívají v Mariině Srdci, pohlceny jedním, rozplynuty v jednom a plynoucí k jednomu, takže jejich život je dvojitým a zároveň jednoduchým Božským životem, tehdy je jim udělen život ducha v Marii, spočinutí v Marii, těšení se z Marie, jakési láskyplné rozplynutí se v Marii a sjednocující láska s Marií. Toto všechno se děje následujícím způsobem: Když se duch se vší možnou jednoduchostí, nahotou a pokojem nechá pohltit a opojit Boží Podstatou bez nějaké formy a vnitřně se oddává kontemplaci této Nejjednodušší Božské Podstaty, lásce k Ní a těšení se z Ní, je duše také někdy vnitřně a lahodně vábena k tomu, aby zároveň kontemplovala, milovala a objímala Milovanou Matku, k Ní láskyplně lnula a z Ní se sladce těšila: řečeno jedním slovem, aby se s co největší láskou oddávala Marii jako Jedné s Bohem a jako s Bohem jedinečně spojené. Tak duše, když miluje Boha a těší se z Něho, také miluje Milovanou Matku a těší se z Ní, jako by Ona byla Jedno s Bohem. Tak se zdá, že vzhledem k duši jsou Bůh a Maria Jediným Předmětem této lásky a těšení se, neboť duše se oddává Oběma na způsob jednoho. Je to podobné tomu, když se zbožná duše zabývá Kristovým Lidstvím, které kontempluje jako spojené s Božstvím, takže uvažuje dvě přirozenosti jako sjednocené na základě jedné osoby a jako jeden předmět.(1) Duše tudíž podobným způsobem kontempluje a miluje Ježíše a Marii jakožto Matku a Syna, spojené v co Nejužší Jednotě, tedy jakožto jedno nebo sice jakožto různé Bytosti, ale tak propojené, že jedna nemůže být poznávána a milována bez druhé.

Poznámky:
(1) Zde ctih. otec Michael naráží na Tajemství Vtělení Božího Syna. Pán Ježíš má dvě Přirozenosti: Vlastní Božskou a přijatou Lidskou, ale obě Přirozenosti jsou bez vzájemného smíšení sjednoceny v jedné Božské Osobě. Kristus Pán je tak Jeden, a nikoliv dvojí, a je tedy i jedním předmětem kontemplace. [pozn. překl.]