KARMEL - Hora Matky Boží

Ct. Michael od sv. Augustina (1621 - 1684)

Kapitola VIII

Mariánský život neklade překážky životu čistě kontemplativnímu; jak má být vykonáván mimo aktuální Hýbání Ducha Svatého a jak byl vykonáván svatým Petrem Tomášem a dalšími svatými. Z řečeného je patrné, že tento způsob lásky k Nejsvětější Panně je vynikající, čistý a dokonalý, i když zřejmě ze zkušenosti známý jen nemnohým. Je to proto, že tento mariánský život v Marii a pro Marii a zároveň Božský život v Bohu a pro Boha, jak se zdá, je vlastní a udílí se ze zvláštní Přízně pouze těm, kdo Marii jedinečným způsobem milují, a Jejím nejdražším synům, jež si Ona Sama k tomu zvláště vyvolila. Jsou někteří, a to i usilující o nejvyšší dokonalost, kdo tento mariánský život v Marii a pro Marii málo vychutnávají a zakoušejí, nebo ho nevychutnávají a nezakoušejí vůbec. Kéž ho nepodceňují a neposuzují jako duchovní život zatím nedokonalý, vlastní pouhým začátečníkům či pokročilým, a kéž ho nevidí jako něco protikladného jednoduchosti, sebezáporu a odpoutanosti od tvorů, a proto dosud vzdáleného od dokonalosti! Spíše je třeba, aby věděli, že mariánský život může být velmi dobře v souladu s životem Božským, aniž by mu působil jakoukoliv překážku, jak jsme to řekli a vyložili výše. Tento mariánský život dokonce naopak velmi napomáhá a prospívá tomu, aby Bůh ráčil v duši působit. Všechno se má dít ve vhodný čas. Proto mimo ono aktuální Hýbání či Působení Ducha Svatého není vhodné násilně a hrubě nutit ducha, aby se něčím takovým zabýval, ale stačí, aby láskyplně hleděl na Milovanou Matku a miloval Ji zralým způsobem, dokud se Ona Sama neuráčí vlít do duše onoho ducha mariánského života. Když duše spojené s Bohem jsou Milovanou Matkou přitahovány a takřka vedeny za ruku k tomuto vyššímu stupni dokonalosti, tehdy ze zkušenosti poznávají, že je pravdivé, co se zde píše o mariánském životě v Marii a pro Marii. Pak se nezdá být něčím zvláštním, že svatý Petr Tomáš, karmelitán, měl k této Přemilé Matce tak něžnou a upřímnou příchylnost, že k Ní přistupoval s tak velkou láskou a důvěrou a že na Ni neustále sladce pamatoval. A tak se zdálo, že na Ni nemohl nikdy zapomenout a že jeho srdce se všemi svými silami bylo naplněno pamatováním na Ni, Jejím jasným poznáním a láskou k Ní. Ať mluvil, ať jedl či pil, nebo ať konal cokoliv jiného, všechno okořenil láskou k Marii a Jejím Nejsladším Jménem, jehož Otisk pak po zásluze přijal, jak se praví, do svého srdce. A tento denní zvyk nést Marii tak láskyplně ve svém srdci a následovat Ji s vroucím citem lásky ho takřka rozpouštěl v Marii, sjednocoval s Ní a takřka v Ni přetvářel, a to pro onu velikou přeměňující lásku k Ní a zároveň k Bohu. Totéž se může říci o svatém Bernardovi, který žil, jak se zdálo, z Prsou naší Nejdražší Matky; o blahoslaveném Josefovi z řádu svatého Norberta, který Jí byl živen; o svaté Marii Magdaléně de Pazzi a nesčetných jiných svatých, kteří vedli skutečně mariánský život bez nějaké překážky ve své kontemplaci Božských skutečností nebo v sjednocující lásce s Bohem. Říci totiž, že tito svatí byli ve svých láskyplných cvičeních v Marii a ve vnitřním Působení Ducha Svatého nedokonalí, se jeví jak proti zdravému rozumu, tak proti náležité úctě k svatým, jak jsme již ukázali šířeji na jiném místě.