KARMEL - Hora Matky Boží

Ct. Michael od sv. Augustina (1621 - 1684)

Kapitola IX

Mariánský život má svou vznešenost z Nejdokonalejšího Spojení Marie s Bohem; jinak by byl nedokonalý a vzdaloval by duši od Boha; Maria je – jakožto Matka Boží a nejvíce zbožštěná – víc než jakýkoliv jiný tvor jedno s Bohem. Z toho, co bylo řečeno výše, je možno usuzovat, že mariánský život v Marii a pro Marii má veškerou svou důstojnost, vznešenost, slávu a dokonalost z Mariina Nejvznešenějšího Spojení s Bohem a z Přebohaté Účasti na Božských Charismatech, Milostech, Privilegiích, Vlastnostech apod., které se Jí dostalo bez počtu a míry před všemi ostatními tvory, a to jakýmsi Nevýslovným a nám Nepochopitelným Způsobem. Proto z kontemplace Marie, z lásky k Ní, z Jejího Objetí a z těšení se z Ní jakožto z Té, která je takto zastíněna, ozářena a napojena Božstvím a s Bohem tak vznešeně spojena, odvozuje tento mariánský život svou vznešenost a slávu. Odvozuje tak svou vznešenost z Nevyčerpatelné Propasti všeho Dobra, totiž ze Samotného Boha jakožto spojeného s Marií a s Ní tvořícího jedno, když Oba jednoduchou a nerozdělenou kontemplací, láskou a objetím rozjímá, miluje a objímá. Jinak – bez této současné kontemplace Marie v Bohu a Boha v Marii, lásky k Ní v Něm a k Němu v Ní a těšení se z Ní v Něm a z Něho v Ní, jako by Oba byli jedním – by mariánský život byl vykonáván způsobem hrubším a nedokonalejším. Pokud bychom totiž Marii rozjímali, milovali a objímali a projevovali Jí něžnou lásku jako pouhému tvoru, a ne jako Sjednocené s Bohem a v Bohu, nutně by to působilo jen nějakou přirozenou lásku, buď smyslovou, nebo alespoň velmi s ní smíšenou, a následně vzdalovalo duši od Boha a vztahovalo k mnohému. Neboť jaký je předmět lásky, taková je i láska z něho vyplývající: když je předmět přirozený a smyslový, taková je také láska k němu; když je Předmět Nadpřirozený a Božský, odpovídá mu láska k Němu. Proto duše milující Marii má mít na zřeteli, aby svou lásku k Ní postupně víc a více očišťovala, a tak Jí prokazovala nejčistší lásku jako Té, která je v Bohu nejvznešeněji a nejdokonaleji láskyhodná a je blaženými v Nebi i Samotným Kristem a Bohem skutečně milována. Abychom to mohli lépe převést do praxe, bude dobré pochopit, z jakého důvodu je Milovaná Matka více spojena s Bohem, více ozářena Boží Podstatou a má větší Účast na Božských Vlastnostech a Dokonalostech než všichni, a to i největší svatí či andělští duchové. A důvod toho spočívá v tom, že se Jí od Boha dostalo Důstojnosti, aby ve Svém Panenském Lůně přijala Věčné Slovo Otce, které v Ní devět měsíců přebývalo. Proto Bůh Její Přirozenost, Tělo a Duši tak zbožštil a učinil Božskými, tak prostoupil, tak úplně k Sobě přitáhl, tak se Sebou spojil a tak v Sebe přetvořil a proměnil, a to na základě Nerozlučitelného Pouta Vzájemné Sjednocující Lásky Sebe k Ní a Jí k Sobě. Zbožná duše tak může Marii jako jednu s Bohem a v Bohu co nejvhodněji chápat jako Předmět své láskyplné kontemplace, sjednocující lásky a pokojného těšení se. V tomto smyslu může žít mariánsky v Marii a pro Marii a zároveň Božsky v Bohu a pro Boha. Zbožná duše je k tomu přitahována a povzbuzována, když ji Bůh ráčí osvítit jistým světlem, aby očima víry, jaksi osvícenýma, viděla a poznala, jakou Vznešeností, Nevýslovnou Slávou, Mocí a Autoritou oslavil Bůh Svou Matku, jak Ji ustanovil Rozdělovatelkou všech Svých Milostí, Božských Charismat a Slitování a jak Ji také jako Svou Matku oděl Svými Božskými Dokonalostmi a tak spojil se Svou Podstatou, že se milující duši zdá být takřka jedno s Bohem. A jak toto všechno bylo patřičné, aby zde byla určitá úměrnost mezi Matkou a Synem. Proto zbožná duše nemůže být přesvědčena, že se v Milované Matce nachází jednoduché Spojení s Boží Podstatou, jaké je v jiných svatých, nýbrž ve shodě s vnitřním světlem, které jí vnukl Bůh, vidí, že Milovaná Matka je jakýmsi jiným a Nevýslovným Způsobem jednou s Bohem. Je celá zbožštěna, takže v určitém smyslu může být nazvána a je Bohyní, nakolik se skrze Milost zdá být tím, čím je Bůh Svou Přirozeností. Jestliže vpravdě říkáme o svatých: „Já jsem řekl: »Jste bohy, všichni jste syny Nejvyššího«“, (1) o co více přísluší Milované Matce, že se v určitém smyslu nazývá a je Bohyní? (2) 

Poznámky: (1) Ž 82[81],6. (2) Ze samotného textu otce Michaela je patrné, že se jedná o označení Marie za „Bohyni“ skutečně jen „v určitém smyslu“: Má-li každý omilostněný člověk účast na Boží Přirozenosti a na Božím Životě, platí to i o Marii jako „Milostiplné“ v mimořádném smyslu. To, co Bohu přísluší v Absolutní Plnosti a na základě Přirozenosti, má Maria mimořádnou Účastí. [pozn. překl.]