Čeho bych se měl bát, když jsem s Ním?
Vavřinec od Vzkříšení (1614 - 1691)
Vážená a ctěná Matko!
Mé modlitby, přestože ubohé, postrádat nebudete; to jsem Vám slíbil a své slovo dodržím (1).
Jak bychom byli šťastní, kdybychom nalezli poklad, o kterém mluví Evangelium (srv. Mt 13,44), vše ostatní by nám připadalo jako nicotnost. Protože je tento poklad nekonečně velký, budeme nalézat tím větší bohatství, čím hlouběji budeme dolovat. Bez ustání se zabývejme jeho hledáním, neumdlévejme, dokud ho nenajdeme (2).
Jinak, má ctěná Matko, nevím, co o sobě říci. Zdá se mi, že pokoj ducha a mír pro duši dostávám darem i ve spánku (3). Pokud pociťuji bolest, pak nad tím, že žádnou nemám; a je-li mi to dopřáno, rád se těším tím, že existuje cosi jako očistec, kde – myslím – budu moci trpět jako zadostiučinění za své hříchy. Nevím, co pro mne Bůh chystá; nacházím se v tak velkém pokoji, že se nebojím ničeho. Čeho bych se také měl bát, když jsem s Ním? Jak často je mi to jen možné, zdržuji se v Jeho Blízkosti. Ať je za všechno veleben! Amen.
Váš etc. (4)
(1) Přislíbení modlitby se objevuje v dopisech Kdo nepostupuje vpřed, couvá a Kdybych byl kazatelem, pravděpodobnou adresátkou tohoto dopisu je tedy tatáž řeholnice.
(2) Vposledku je pro Vavřince tímto Pokladem, v němž máme dolovat, Kristus Sám; podobně jako pro Jana od Kříže – viz Duchovní píseň 37,4.
(3) Nejspíš jde o narážku na Ž 127 (126), 2: „Svým miláčkům dává ho ve spánku" (ČLP).
(4) Tento dopis není datován.
