Dopis bratra Vavřince od Vzkříšení jeho duchovnímu vůdci
Vavřinec od Vzkříšení (1614 - 1691)
"Když jsem vzal na vědomí skutečnost, že mohu strávit život snášením těchto zmatků a úzkostí, které nijak nezmenšily mou důvěru v Boha a jen zvětšily mou víru - shledal jsem, že jsem úplně změněný. Má duše, až do té doby stále nepokojná, zakoušela hluboký vnitřní mír, jako kdyby nalezla svůj střed a místo odpočinku.
Od té doby dělám svou práci v prosté víře před Bohem, pokorně a s láskou, a pečlivě se chráním dělat, říkat nebo myslet něco, co by se Mu mohlo nelíbit. Doufám, že když budu dělat, co mohu, udělá On se mnou, co se Mu bude líbit.
Nemohu vám vyjádřit, co se teď ve mně děje. Nepociťuji ani starost ani pochybnost o svém stavu, protože nemám jinou vůli než Vůli Boží, kterou se snažím ve všem plnit a do které jsem tak odevzdán, že bych nechtěl ani sebrat stéblo slámy ze země proti Jeho Příkazu z jiného důvodu než z čisté lásky.
Zanechal jsem všech pobožností a modliteb, které nejsou vyžadovány, a výhradně se snažím zůstávat stále v Jeho Svaté Přítomnosti. Uchovávám se v Jeho Přítomnosti prostou pozorností a všeobecným láskyplným vědomím Boha, které nazývám ´aktuální Boží Přítomností´ nebo lépe klidnou a tajnou rozmluvou duše s Bohem, která stále trvá. Toto působí někdy v nitru, a často i navenek, tak velké uspokojení a radost, že si musím počínat jako děcko a že to vypadá spíš jako bláznovství než jako zbožnost. Musím je kontrolovat a chránit je od vnější okázalosti.
Proto, důstojný otče, nemohu vůbec pochybovat, že má duše byla s Bohem víc než třicet let. Mnoho vynechám, abych vás nenudil. Myslím však, že by bylo vhodné ukázat způsob, jak se vidím před Bohem, kterého pokládám za svého Krále."
