Doufám, že Ho brzy uvidím
Vavřinec od Vzkříšení (1614 - 1691)
Má nejmilejší Matko! (1)
Děkuji Pánu, že Vám dopřál úlevy, jak jste si přála. Já byl několikrát blízko smrti, ačkoli jsem nikdy nebyl tak radostný. Ani o úlevu jsem neprosil, nýbrž o sílu trpět statečně, pokorně a s láskou. Odvahu, má nejmilejší Matko! Ach, jak je krásné trpět ve spojení s Bohem! Ať už je utrpení jakkoli veliké, přijměte ho z lásky: trpět a být s Ním je jako být v Ráji.
Neboť chceme-li se po tomto životě radovat z pokoje v Ráji, musíme si navyknout na důvěrné, pokorné a láskyplné společenství s Ním. Nesmíme dovolit našemu duchu, aby se od Něho z jakéhokoli důvodu vzdaloval. Musíme pro Něj z našeho srdce učinit duchovní chrám, v němž se Mu bez přestání budeme klanět. Musíme nad sebou bdít a neochabovat, abychom nedělali, neříkali, nemysleli nic, co by se Mu mohlo nelíbit. Když jsme takto zaujati Bohem, i utrpení je pro nás sladké, plné rozkoše a útěchy.
Vím, že začátek – než člověk dospěje do tohoto stavu – je jaksepatří těžký, protože vpřed je možné postupovat jedině ve víře. Víme však také, že s Milostí Pána zmůžeme vše a že Ji neodpírá těm, kdo Ho o ni naléhavě prosí. Tlučte na Jeho dveře, nepřestávejte tlouci, a říkám Vám, že když neochabnete, otevře Vám, až k tomu přijde čas, a najednou Vám dá vše, co po léta odkládal. Mějte se dobře, modlete se za mě, jako se já modlím za Vás. Doufám, že Ho brzy uvidím. V našem Pánu jsem zcela Váš.
(1) Dopis z 22. ledna 1691; těžce nemocné řeholnici; krátce před smrtí bratra Vavřince († 12. února 1691).
