Jen láska
František Amelry (16. století)
Nejprve chtěla přítelkyně vidět svého Milého, pak toužila po tom, slyšet Jeho Hlas, ale nakonec, když k ní její Nejmilejší promluvil a její duše byla zjihlá láskou, pořád ještě nebyla spokojená: Ach, kéž bych Tě našla, můj Bratře, venku, samotného, abych Tě mohla políbit a aby nikdo, kdo to uvidí, mnou nemohl pohrdat... (srov. Pís 8,1). Ó, milující člověče, tvé srdce je plné touhy a rozkoše, vypadáš, jako bys byl až příliš opovážlivý a beze studu! Ale já vím: láska tě činí opovážlivým, láska se nestará o Důstojnost a Vznešenost Milovaného. Proto také Jej nenazýváš Otcem nebo Pánem, nýbrž Milovaným. Kdybys Jej měla před sebou jako svého Pána, musela by ses jako Jeho služebnice bát, kdyby byl jako Otec, musela by ses jako dcera cítit v rozpacích. Avšak mezi milovanou a Milovaným nemá místo strach ani rozpaky, nýbrž jen láska.
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/94-frantisek-amelry/564-jen-laska
