Přijal nový jas
Křesťanská mystika svou pravost osvědčuje tím, že koresponduje s Božím slovem, vyrůstá z něj a je jeho plodem. Kdyby se mystik vzdálil z prostoru Božího zjevení, kdyby ztratil ducha Písma, přestal by být z křesťanského hlediska důvěryhodným.
František Amelry, O.Carm. (16. stol.)
"Kdo se oddá Pánu, je s Ním jeden duch" (1 Kor 6,17). Moudří praví, že když se dva milují, mají sice každý své tělo, ale zároveň mají jednoho ducha a jedno srdce a stávají se jedním (srov. Gn 2,24); oč více to platí zde!
Neboť díky zcela niternému sjednocení nevěsty s Ženichem, kteří se stali jedním srdcem a jedním duchem, jsou mnozí v našem světě nazýváni Bohy, vždyť mají – do určité míry – podíl na Svatosti Boží, kterou od Něj přijímají. Oč oprávněněji lze přítelkyni, která je tak zakotvena v Bohu a tak s Ním v nitru sjednocena, že se na ní potvrzuje pravdivost apoštolova slova: "Bůh je všecko ve všem" (srov. 1 Kor 15,28), takřka nazvat Bohem! Bůh je pro ni vším, čím je ona (1). Teprve tehdy miluje svého Milovaného celým srdcem a vší silou své duše (srov. Dtn 6,5), neboť myslí jen na Něj, jen po Něm touží. Bůh je pro ni vším, čím je ona.
V sudu vína kapka vody ztrácí svou barvu a chuť, člověk nevidí nic jiného než víno a neokouší nic než víno: voda přijala barvu a chuť vína. Sluneční paprsky prozařují ovzduší takovým způsobem, že se zdá, že jde o jiné ovzduší, než když je noc: ano, toto ovzduší září tak, že vypadá jako by samo bylo světlem. Na železe, které člověk vytáhne z ohně, už není vidět železo: spíše vypadá jako sám planoucí oheň. Právě tak se milující člověk ztrácí v Bohu, když je s Ním sjednocen. Zdá se být Bohem ne proto, že by změnil svou podstatu, ale proto, že přijal nový jas.
(1) Ve smyslu: duše nemá nic, co by nebylo prostoupeno Bohem – pozn. překl.
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/94-frantisek-amelry/603-prijal-novy-jas
