Biografie (7)
Jan od sv. Samsona (1571 - 1636)
Řeholní život přinesl Janovi nové zkoušky. Nejprve nemoc pocházející z chronické podvýživy, krajní chudoby kláštera, nedostatečné hygieny a nezdravého vzduchu tamějšího vlhkého prostředí. Pak ho pronásledovaly téměř nepřetržitě horečky, vodnatelnost a mor. Toto však vedlo i k důležitému setkání mezi Janem od svatého Samsona a Antoinem Revolem, biskupem v Dol. Jan se totiž jednou z nebezpečné horečky uzdravil poté, co se modlil latinskou modlitbu údajně pocházející z baziliky svatého Petra v Římě. Na převora udělalo Janovo uzdravení takový dojem, že si přál, aby se Jan každý den ráno modlil tuto modlitbu nad nemocnými z okolí. Přicházelo stále více lidí a byli uzdravováni, což vzbudilo rozruch. Církevní autorita se cítila zavázána záležitost přešetřit. Biskup se bez Janova vědomí jedné takové modlitby zúčastnil a spatřil, že Jan vyzval lidi, aby se vyzpovídali a přijali Eucharistii, a pak se pomodlil onu modlitbu z Říma a ještě modlitbu ke svatému Albertovi z Trapani, karmelskému světci vzývanému jako ochránce proti horečce. Také bylo zjevné, že jedná zcela v poslušnosti vůči svému představenému. Když i dobrozdání teologa, na nějž se biskup obrátil, dotvrdilo pravověrnost a hodnověrnost prostého bratra, stal se biskup Janovým velkým příznivcem. Častěji jej potom navštěvoval, aby se s ním radil v duchovních záležitostech. A na žádost právě tohoto biskupa sestavil a nadiktoval Jan v roce 1629 jedno ze svých hlavních děl nazvané: Bodec, plameny, šípy a zrcadlo Boží Lásky, vhodné k tomu, aby se duše od Boha (podnícena) zamilovala do Boha Samotného. Za svůj důležitý úkol považoval Jan též navštěvovat nemocné v blízkém špitále. Modlil se za ně, utěšoval je a pomáhal jim připravit se na smrt.
