KARMEL - Hora Matky Boží

Služebnice Boží Marie od Svátostného Srdce Ježíšova (Anička Zelíková) (1924 - 1941)

1. Naprostý klid, za každé okolnosti. Děje se jen to, co chce Bůh. Buď proto šťastna, že nejsi šetřena. Ve všem vidět Vůli Boží.

2. Láska je vynalézavá, nalezla jsem doma Karmel se vší přísností, na němž lze trpět. 

3. A přece, mohla bych říci, nepoznala jsem tolik zla dříve jako nyní. Ježíš chce, abych poznala cele Jeho Velké Bolesti... Jak často jsou mi odhaleny hříchy mých přátel, o kterých jsem neměla tušení. Ach, Ubohý Ježíš, kolik trpí od mých nejbližších.

4. Můj život musí být plněn stále větší touhou po utrpení a obětech, abych zmírnila Bolest svého Ježíše a duším ukázala Jeho Velkou Lásku. Vždyť je tolik miluje.

5. Již několikrát jsem se provinila. Maminka mi dává vždy tak mnoho a já to nemohu sníst.

6. Vzdej se záliby v tělesných pohledech a v poslouchání marných řečí. Milovat nepohodlí, toužit po potupě, pohrdání.

7. Ochota přiznat a vyznat své slabosti je známkou pokory. Opak znamením pýchy.

8. Svatost se nezískává velkými, hrdinnými činy. Malá sv. Terezie ji dosáhla hrdinností v maličkostech. Jsem jista, že maličkosti stojí velmi mnoho. Ke svatosti není více třeba, než úplný soulad naší vůle s Vůlí Boží. Chci tím říci, zmizení naší vůle. Musíme být takovou veřejnou cestou, musíme se cele dát Jemu k dispozici.

9. Pochopila jsem, že svatost pokročilých je v jiném. (Myšleno v poslušnosti, ochotném přijetí utrpení těla a duše připravené Bohem.)

10. Poledne, kostel je již prázdný. Všichni spěchají domů. Já zůstanu u Tebe... Nemodlila jsem se. Dívala jsem se na Něho, nechávajíc volně mluvit své srdce.

11. Ty jsi se mnou. To postačí i ve chvílích velké temnoty. Je dobře, že jsi skryl svou záři, mé Slunce! Jen prosím o mnoho síly, jsem tak slabá. Dej, ať hledám jedině Tebe a Tebe nalézám.

12. Mé srdce tolik touží po Tobě a Ty - jako by ses mi stále víc a více vzdaloval. Má duše je prázdná, naplněna tmou, ale přece věřím, že jsi tam i Ty, ač spíš. Chci však i ve spánku sypat na Tebe květy lásky. Spi tak dlouho, dokud budeš chtít, Tvé dítě bude ochotně čekat. Neprosím o útěchu, nežádám slasti, chci snášet vše s radostí za duše. Mně postačí Tvá Láska a Tvůj Kříž.

13. Spolehnu se na anděla strážného. Pomodlím se k němu a on mne vzbudí... Poprosila jsem svého anděla strážného, aby mě budil o půl sedmé hodině, a můj drahý anděl to denně věrně činil.

14. Jsem-li přítomna na Mši Sv., tu jsem do Obětování ještě na zemi, ale od Obětování jsem už v Nebi.

15. Zdá se mi, že po celý den je naše místo u Oltáře. Toto místo nelze opustit při žádné práci - místo stálého obětování, místo, kde se nám dostává nejužšího spojení s Ježíšem. Nic nám nemůže zabránit, abychom směli neustále pozvedat k Nebesům Ježíše a s Ním sebe celé.

16. Četla jsem, že mnozí světci z velké pokory se zřekli kněžského stavu. Myslím, že toho bych já nedokázala - ne, nedovedla bych se zříci tak Drahocenné Oběti.

17. Moudrý myslí na to, aby dosáhl smyslu svého života - věčného cíle.

18. Prokážeš-li bližnímu pokornou, nezištnou a obětavou lásku, donutíš ho, aby přemýšlel, odkud máš sílu a radost z těch obětí.

19. Když uklízím, myslím na Ježíše v Domku v Nazaretu, myslím na Matku Boží, na sv. Josefa, na ony tři Bytosti, žijící jedině pro Pána Boha. Myslím na Drahého Ježíše, jehož Myšlenky, Slova i Skutky se slévaly v jediný Mohutný Proud Jeho Bezmezné Lásky k Otci. Sv. Josefe, Ochránce panen, vypros mi brzké spojení s Ježíšem. Sv. Josefe, oroduj za mne.

20. Dokud budu trpět - dotud budu žít. Jak smutné by to bylo vyhnanství utrpení. A přece nemohu říci, že trpím, protože jsem tak šťastná. Dej, ať miluji Tě stále více.

21. Ježíš žíznil po velkomyslných duších, kterým by se utrpení stalo radostným, kterým by pro Něho nebylo nic těžké. Buďme velkodušnými a milujme Ho bezmezně jen pro Něho Samého.

22. Ježíši, z lásky k Tobě pohled jen nutnosti, nemluvit zbytečně, poslouchat jen, když je to přání druhých. Vůle jiných je Vůlí Tvou. Odpoutej mne úplně od země a přitiskni mne na Svůj Kříž. Miluji Tě. Někdy mnoho mluvím. Byla jsem přítomna, když přišla k nám návštěva, ač jsem přítomná být nemusela.

23. Na otázky sestřičky ochotně odpovídat.
Před význačnějšími svátky co nejméně mluvit...
Ochotně vyhovět prosbám jiných.

24. Co nejvíce myslet na Jeho Utrpení. Trpět s Ním. Netoužit po sebemenší úlevě, ani o ni nežádat, není-li to nutné. Neopouštět místo u Trpícího Ježíše. Provázet Jej na každém kroku s Bolestnou Marií. Dostoupit  s Ním vrcholu Kalvárie. Doba svatopostní, doba stálých obětí. Být vděčná, že dostalo se mi toho vyznamenání a smím s Ním trpět.

25. Bůh miluje Marii, touží po Její Lásce, Ježíš chce být na čas Vězněm tohoto Svatého Lůna. Touží po jistou dobu být výhradně Jejím, vždyť Ona je již navždy Jeho. Láska nemůže se již dočkat, a přece nechá Marii Samu rozhodnout. Jaké Překvapení pro Marii. - Ona Matkou Svého Boha. - Její Duše zaplavena Štěstím. Být Mu nejblíže, dát Mu Svou Krev, všechnu Svou Mateřskou Lásku, všechnu Svou Péči, Starost, všechen Svůj Život... Pokládá se za Služebnici. Fiat!, výkřik Její Svaté Duše. Ježíš - Slovo se stává Člověkem. Maria, jaký byl Tvůj Život od této Chvíle? Jsi Jitřenka zvěstující Příchod Slunce - a Tvé okolí to netuší. Ty Svatostánku Lásky - Nejdokonalejší Spojení Boha s duší.

26. Chci, aby v mém srdci rostly rudé růže lásky, bílé lilie čistoty a vonné fialky pokory. V mém srdci měj vždy místo odpočinku a útěchy.

27. Nejsi nikdy větším, než když jsi na kolenou. Sepjaté ruce, to je velmoc. Modlitbou se nám dostává Vlastností Božích. Mlčet musí země, když mluví Bůh. Vše nechat v předsíni, nic nepřipustit do svatyně naší duše. Kdo nemá důvěry, ať nečeká vyslyšení. - Modlitba, chléb duše. Kromě nevinnosti vede do Nebe modlitba. Mládí bez modlitby pustne. Nikdy neopomenu modlitby, zvláště ne rozjímání.

28. Musím se prostě nechat využitkovat a vyčerpat. Musím být veřejnou cestou, všem k dispozici, musím všechno snášet a trpět.

29. Pane Ježíši, můžeš na mne zapomenout, jen nezapomínej na duše.

30. Chci milovat, aniž bych věděla, zda jsem milována. Žiji jen pro Ježíše, sobě umírám. Ach, to štěstí, že zde již není nic pro mne, jen pro Ježíše. Dej, ať stále sobě více odumírám, ať zůstanu zapomenuta a neznáma. Nechci žádné odměny, jen Tobě chci působit radost.

31. Ať je nám cokoliv podáno, vše uchopme s radostí a nestarejme se zda tím získáme nebo ztratíme. Je lépe, že nás stále nechává pohlížet do propasti naší nicoty. 


Zelený čtvrtek (1938)
Na Zelený čtvrtek jsem velmi prosila Ježíše, aby mi řekl, jakou oběť si ode mne žádá. Chtěla jsem Mu dát vše. Má prosba zůstala nesplněna. 

Velký pátek
Na Velký pátek jsem byla opět u Božího Hrobu. Znovu jsem prosila Ježíše, abych Mu směla cele náležet, aby přijal mé tělo, mou duši, mé zdraví a můj život a vše, co mám. Tu mě stihl záchvat kašle a kapesník se zbarvil krví. Nesmírné štěstí zaplavilo mé nitro. Dovedla jsem jen děkovat. 

Bílá sobota
Má Drahá Matičko, vlož Své Mrtvé Dítě, Svého Ježíše, do mého srdce, ať zkusím též Tvé Bolesti. Kéž by mne už nic... od Tebe neodloučilo. Uhas plamennou žádost mých nectností a zapal v mém srdci lásku čistou, svatou a pokornou. Můj Milovaný Ježíši, pomoz mi.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
Ráz pozemského je na nás stále nezřetelnější, Nebeské vynikne - a mezi vší lidskostí prosvitne znenáhla Božské. Je nutno se svým já ustoupit do pozadí, nechat je zemřít, aby na jeho místo mohl nastoupit Ježíš se vší Svou Slávou a Velebností. Nechme se Jím úplně proměnit. Mysleme více na Zájmy Jeho, než na zájmy své. Ale být cele proměněn znamená se odpoutat, znamená vzlétnout za Ježíšem - a pro tuto zemi smrt.