KARMEL - Hora Matky Boží

Marie od Svátostného Srdce Ježíšova (1924 - 1941)

1.
V Tobě, Ježíši, je štěstí, pravá radost, ideál čistého mládí povznáší duši nad všechnu špínu světa.

2.
Má duše, buď si vždy vědoma, že nemůžeš nikdy dokonale oslavit Boha. Využij každého okamžiku a podávej vše v oběť Pánu... Ať není okamžiku, kdy bys nebyla celá Jeho a On celý Tvůj.

3.
Bůh je stálá Radost. Nelze žít ve smutku, je-li duše plná Boha.

4.
Určil mi cestu, po které musím jít - cestu Desatera. Lidé nežijí tak, jak chce Bůh, to je skutečnost, kterou nám vysvětluje slzavé údolí. Svět byl od počátku dobrý - zlo přivedl člověk na svět ve chvíli, kdy se domníval, že je sám sobě zákonem. Bůh ustanovil Zákon, a kdo si s Ním zahrává, dopouští se hříchu.

5. 
Svět se dívá na hřích s úsměvem, povrchně, avšak hřích je strašná skutečnost. Světci se báli hříchu, svět se ho nebojí. - Duše je potrubí, v němž proudí Míza Lásky Boží. Každým hříchem je potrubí navrtáno a Míza uniká. Těžký hřích - smrt duše; lehký hřích neodvrací od Boha, ale připravuje o mnohé Milosti, zdržuje na cestě k Bohu a ubírá sílu k nadpřirozeným činům.

6.
Hřích nikomu nic nedá. Unikáš-li Bohu, vrháš se v náruč Jeho Nepřítele. (S Ježíšem) můžeš být stále spojena. Při všem si uvědomit, že Ježíš to též konal. Vstávám, On také vstával. Oblékal se, bral svatě Šat do Rukou. Modlím se, On se také modlil, při Modlitbě byl proměněn, my také musíme být proměněni. Ježíš je všude vedle tebe. Ve škole je u tebe. Sedí tiše, skromně. Jsi vyvolána, pohlédni v duchu na Ježíše, jak by to dělal On. Také by povstal. Odpověděl. Nečekal pochvaly, ale kdyby se zmýlil, vyslechl by napomenutí a přijal. I Ježíši se občas něco nepodařilo. Proto se nesmíme trápit nad neúspěchem. Jsme lidé a bez Něho nic nemůžeme.

7.
Každé Vnuknutí Boží je Poklad nad světy. Naše svatost ze strany Boží je vlastně hotova. Jde nyní o to, abychom šli tak, jak Bůh mluví k duši. Milujme, trpme, obětujme se se samozřejmostí, aby se nám láska, oběť a služba Bohu staly naší přirozeností, něčím s čím stojíme a padáme.

8.
Konejme dokonale i nejmenší maličkosti. S každou, i tou nejmenší službičkou, spojme nějaký důkaz lásky k Ježíši. Využívejme času. Jak mnoho lze vykonat v každé minutě. Oživujme v duši stále větší touhy vše dát, vše obětovat a vše vytrpět, jestliže by tím byl Bůh více oslaven a milován.

9. 
Zůstat uzavřena světu. I když jsme ve světě, buďme jakoby z jiného světa. Naše obcování má být stále v Nebesích. Vždy je mi líto každého okamžiku, který jsem nebyla spojena s Bohem. Žárovka přestane svítit, když bylo přerušeno spojení s proudem. Bůh je proud, jenž nám dává Světlo a Teplo života.

10.
Být křesťanem znamená: přinášet radost a lásku, pokoj a štěstí, šířit teplo a světlo - být sluncem.

11.
Nejen mnoho důvěřovat, ale mít jistotu, jistotu.

12.
Bojím se, že kdyby (Ježíš) poznal, že Jeho Chování příliš bolí, že by zmírnil Svou Přísnost. Já nechci být příčinou Jeho Rozhodování. Nech činí vše bez ohledu na mne.

13.
Zavřeme-li ptáče do klece - brzy poznáme, že je nespokojené ve svém příbytku. Můžeme mu dá sebelepší rohlík nebo semenec - nepřestane poletovat a křidélky mávat. Proč? Protože mu chybí svoboda. Tak také i naše duše. Může mít všechno, ale nemá-li svůj Největší Ideál - Boha, nenalezne klidu. Zdá se mi přímo nemožným žít bez Boha.

14.
Mé zásady: Naprostá poslušnost. Ve vůli jiných - vidět Vůli Ježíšovu. Dávat pozor, zda plním vždy Vůli Jeho.

15.
Vůlí se stáváme světci. - Čím více se spojuji s Jeho Vůlí, tím zřetelněji se ve mně jeví Božský Soulad. Máme v sobě mnoho pozemského - to musí být proměněno. - Naše vůle je takřka proměňujícím knězem, který nás a vše, co přichází do styku s námi, musí proměnit a povznést do nadpřirozena. Proměňování je skutek. Má vnitřní bytost se mění mým uvědomělým chtěním jednání. Vše lidské povznést na Božskou Úroveň. Proměňujme tedy vše, co nám okamžik přináší. Chci vždy jen to, co chceš Ty. Vždy chci volat radostně: "Ano! Jednej se mnou podle Své Vůle."

16. 
Bůh nás nesmírně miluje, a přece se blíží k nám jen potud, pokud Mu dovolujeme. Naše chtění a nechtění omezuje Jednání Boží v naší duši.

17.
Jsi-li nemocná, ta nemoc je od Boha. Souhlas s ní a těš se ze své nemoci. Není třeba utrpení, umrtvení, oběti a kříže vyhledávat, v takovém vyhledávání bývá až příliš mnoho našeho já. Stačí jen to, když snášíme, co nám Pán Bůh okamžik od okamžiku nechává nést, nic těžšího a nic déle.

18.
Je mi jedno, co dělám, kde jsem, zdali a jak rychle pokračuji, o to se nestarám. Má jediná starost je chovat se tiše, nic nechtít, ničeho si nepřát, v každém okamžiku souhlasit s Vůlí Boží. Vše posílá Bůh. Na vše odpovídat Ano! Musím se prostě nechat využitkovat a vyčerpat. Musím být veřejnou cestou, všem k dispozici, musím všechno snášet a trpět.

19.
Svatost nezáleží v neobyčejných věcech, ale v prachobyčejných - ve věrném plnění svých povinností, ve věrnosti v malém. Nezáleží na tom, co konáme, jen když to chce Bůh.

20.
Nic nezmůžeš, jen trpělivostí a pokorou nabudeš síly k novém boji. Ježíš to tak chce. To ti buď útěchou.

21.
Není většího činu na zemi, na Nebi a pod zemí nad plnění Vůle Boží!

22.
Milovat Jej, aniž bychom toužili mít stejnou Láskou splaceno.

23.
Odkud se vzala bolest? Bůh ji nestvořil. Bolest je vyrovnávacím závažím. Zlo musí být vyváženo bolestí. Je lékem duše. Člověk pohrdl Božím Zákonem. Slzy navlhčují v srdci ty nejkrásnější struny modlitby. Bolest je buď trestem, nebo otcovským projevem lásky. - V bolesti je nám Bůh blízko. Ukazuje nám Svůj Kříž a učí nás trpět. Kdo trpěl, má vyšší lásku, objímající Kříž. Kříž mluví o Boží Lásce. Vše krásné a velké vyrůstá ze Sv. Kříže.

24.
Utrpení je Nesmírné Dobro, jež Bůh uděluje těm, které miluje. Odcizuje světu a vrhá v Náruč Boží. Je to nejbezpečnější, nejkratší cesta k věčné Spáse. Utrpení poskytuje moudrost ducha a cvičí člověka. Kdo je veselý v utrpení, tomu slouží vše, slast i strast, přítel i nepřítel. Svět nazývá trpící ubohými, ale já je blahoslavím, neboť to je moje vyvolení. Děkuji Ti, můj Ježíši, že mi dovoluješ kráčet touto cestou lásky.

25.
Láska dovede o vše oloupit, jen Ježíš zůstane.

26.
(Reakce Aničky na výtky od rodičů) Záleží více na odevzdanosti než na všech ctnostech a ctnostných úkonech. Buď Vůle Tvá! Ale nechť činí Ježíš, co chce. Přijímám vše ráda.

27.
Mým Nebem je Ježíš. Jak toužím být stále s Ježíšem. Okolí mi to nedovoluje. Musím žít stále nenápadně.

28.
Bůh jest Láska, Moc, Moudrost, Milosrdenství - a já - pouhý tvor, pouhé nic. A přece mne Bůh tak miloval, že dal Svého Jednorozeného Syna za mne v Oběť. A Ježíš Kristus - Poslušný až k Smrti. Neváhal a vydal se v ruce hříšníků. Uvažme! On, Bůh, který mohl Jediným Slovem vše změnit - prolévá Svou Nejsvětější Krev.

29.
Naše láska k Bohu musí být tak silná, že ovlivní každého, kdo se s námi setká. Bůh nepotřebuje žádnou armádu, aby se šířilo Jeho Království. Působí účinně jediným pokorným srdcem.

30.
Mou radostí je, mohu-li činit radost druhým. Láska musí být činná.