Několik vzpomínek na moji milou spolužačku, přítelkyni mladých let, Aničku Zelíkovou:
19. 7. 2019
Vzpomínám ráda na ty naše společné „pětiminutovky“ v kapličce před Svatostánkem o velkých přestávkách mezi vyučováním.
Na primici zdejšího rodáka P. Josefa Zavadila, kde jsme byly obě za družičky.
Společné poutě na Svatý Hostýn.
V květnu 1940 návštěvu u Aničky na Svatém Kopečku u sester premonstrátek.
Moje časté návštěvy u Aničky doma, její stálý úsměv při těžké nemoci.
A konečně poslední setkání - rozloučení 8. září 1941 na svátek Narození Panny Marie, tři dny před její smrtí. I to bylo s úsměvem na rtech.
Snažme se pochopit smysl oběti jejího života. Život Aničky byl Veliký Boží Dar. Je na nás, jak velice budeme stát o přímluvy naší Aničky - služebnice Boží.
Květa
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
