Milovaný se ve mně zabydlil
Marie Petyt (1623 - 1677)
Překrásné Božské Dobro se ukazuje člověku s Převelikou Líbezností, plnou Rozkoše a Života, a zjednává mu takové naplnění, že to nelze popsat. Usmívá se na duši neobyčejným způsobem, a proto je nazývám Půvabnou Tváří mého Božského Milovaného.
Když se toto Nejvyšší Dobro ukáže, duše je okamžitě uchvácena a vzlétne k Němu s vášnivě vroucí láskou; vzplane, touží se Mu přiblížit, láskyplně se k Němu připoutat, obejmout Ho a zakoušet. Toto je láskou naplněné, šťastné setkání s Milovaným; a když mě můj Nejmilejší učiní hodným Svého Přátelství a chce opětovat můj zamilovaný vzlet, mé vzplanutí a mou láskyplnou péči, přiblíží se k duši, vtiskne se do jejího nitra a ji si vtiskne do Svého Nitra.
Mocí vzájemné lásky se oba promění jeden v druhého a sjednotí se. Toto je sjednocení, v němž přestává jakýkoli rozdíl mezi Stvořitelem a tvorem, neboť oba jsou láskou staveni vjedno.
Na počátku tohoto sjednocení jsem dobře vnímala, že Kristus se zároveň sklání k člověku. Trochu jej k Sobě přitáhne a políbí ho Svými Ústy Polibkem Pokoje. Vtiskne člověka do Svého Nitra, přetaví ho v Lásku, »stráví ho« a sjednotí se Sebou. To se děje téměř stejným způsobem jako sjednocení s Božstvím, nicméně ne se stejnou vroucností a se stejně zakoušenou útěchou.
Když vidím svého Milovaného Ježíše, který na mne pohlíží s Láskou a usmívá se na mne, okamžitě procitnu ze spánku lásky, běžím k Němu, obejmu Ho a On mne vezme do Náruče se Slovy překypujícími Láskou, s Milostnými Vzdechy. Je to jako němá řeč, která zazní jen letmo, jen napůl ... Mnohdy se mě Milovaný dotkne jako první, přátelsky mě obejme a s Láskou mě políbí; tak se se mnou mazlí a já, zemdlená, klesám a spočívám v Jeho Náručí. Takto o Něj opřena upadám opět do vroucího spánku lásky. Někdy se napůl probudím kvůli sladkému vyvěrání lásky v mém nitru nebo proto, že myslím na Milovaného, jehož chci o něco poprosit. Zůstávám láskyplně obrácena k Milovanému, ale láska nemůže dlouho spát nebo odpočívat, nýbrž je z přirozenosti aktivní a chce být stále něčím zaměstnána.
Milovaný se ve mně zabydlil a zvolil si mne za místo Svého Odpočinku ... Mé srdce je »dvorem rozkoší«, v němž se Milovaný raduje a v němž nalézá Potěšení. Ó, Žárlivý Milovníku! Milovaný, Zblázněný (smí se takto mluvit?) Láskou! Nechceš strpět ani jediný »zatoulaný« pohled; už mne napomínáš: Dívej se na Mne! Nestačím ti? Sytím tě, těším tě, jsem tvým Naplněním; jsem zcela tvůj a ty jsi zcela Má.
Má duše odpovídá jako ozvěna, ano, jako dvojitá ozvěna: Ano, můj Nejmilejší, jsem zcela Tvá a pro Tebe, a Ty jsi zcela můj a pro mne – bez přimíšení tvorů. Pak se zdá, že srdce se úžasným způsobem otevírá a rozšiřuje v Bohu, takže je schopno přijmout Milovaného a sjednotit se s Ním prostřednictvím jasného poznání a čisté lásky.
Vnitřní světlo a má zkušenost mne učí, že pro člověka, který objevil a nalezl »obnaženého« ducha v jeho vroucím, duchovním a skrytém působení lásky, už nikdy nebude existovat zima, noc nebo vyprahlost, nýbrž jen léto, den a sluneční svit, a že je tváří v tvář svému Milovanému už nikdy neztratí. Může se totiž s takovou snadností věnovat patření na Boha a okoušení Jeho Přítomnosti ve svém nitru, jako třeba klíčem otevřít pokoj a vstoupit, aby zde mluvil se Svým Přítelem.
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/62-marie-petyt/264-milovany-se-ve-mne-zabydlil
