Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zasvěcení kláštera Pražskému Jezulátku

27. 4. 2015

jezulatko-5.png

Během 2. světové války pocítila Sicílie a zvláště provincie Ragusa od ledna 1943 strašné důsledky nepřátelského vpádu. Při jednom náletu odstartovala formace letadel z Malty, aby bombardovala zařízení vojenského přístavu v Cannamelito (nyní základna Nato) a železniční tratě a jedna z velkých bomb dopadla docela blízko karmelitského kláštera v Raguse. Polekané bosé karmelitky se utekly do klášterního sklepení a jedním hlasem volaly: „Svatá Maria, oroduj za nás! Svatá Terezie, matko naše, oroduj za nás!“ Převorka, matka Marie Candida od Eucharistie, pokračovala: „Pražské Jezulátko, ochraňuj náš klášter! Pražské Jezulátko, neopouštěj nás! Pražské Jezulátko, požehnej nám! Pražské Jezulátko, přijď nám na pomoc!“ Několik dnů nato útoky na celou Sicílii ještě zesílily a bombardování v blízkosti kláštera v Raguse se opakovaly s neobyčejnou silou. Matka Candida přijala rázné rozhodnutí. Shromáždila celou komunitu a řekla: „Sestry, myslím, že Pražské Jezulátko, jak ukazuje zkušenost, chrání vždy ty nejmenší. My jsme jeho nejmenší nevěsty v Království Církve a v karmelitánském Řádu. Nacházíme se uprostřed válečného ohně a nesmírných nebezpečí. Rozhodla jsem se, že zasvětíme Pražskému Jezulátku náš klášter s tím, že ho zasvětíme znovu, až skončí válka. Co říkáte tomuto návrhu?“ 29 sester se rázem postavilo; z celého srdce přijaly návrh milované převorky. Obrázky Pražského Jezulátka byly ihned umístěny na různá místa v klášterní budově: jeden u brány, jeden v chóru, jiný na chodbě, jeden do rajského dvora a další do zahrady. Zdá se, že celý klášter se hemžil Úsměvy tohoto zázračného Božského Dítěte. A my víme, že zde dodnes kvete Úsměv Milosti Pražského Jezulátka. Slib učiněný na Karmelu v Raguse za války byl svědomitě splněn bezprostředně po jejím skončení. Matka převorka chtěla, aby k této příležitosti zavítal také provinciál karmelitánů, P. Tarcisio Benedetti od Nejsvětější Svátosti, pozdější biskup v Lodi. Po třídenní přípravě 26. ledna 1947 otec provinciál podle svědectví, které zapsala matka představená Marie Candida, všechno vykonal s horlivostí a dobrotou. Zpíval Mši Svatou, držel oslavnou řeč o Pražském Jezulátku, které se osvědčilo jako Malá Všemohoucnost vůči této raguské komunitě bosých karmelitek, a udělil slavnostní požehnání. Pro Pražské Jezulátko byl připraven nový královský plášť a bylo založeno v klášteře i mimo něj Bratrstvo Pražského Jezulátka. Matka Marie Candida napsala s uspokojením: Také Bratrstvo Svatého Dítěte, po kterém jsme dlouho toužily, bylo založeno. Klášter dodnes uchovává rukopis blahoslavené, kde jsou zapsána jména všech 29 sester, které vstoupily do Bratrstva Pražského Jezulátka. Jména sepsala sama blahoslavená; své jméno však nepostavila na první místo a neumístila je ani na poslední, ale ukryla je na místě předposledním, kde je pro čtenáře nejméně nápadné. Matka Marie Candida končí své svědectví těmito vřelými slovy: "Všichni Tě milujeme, ó, Bože, Ty Maličký Všemohoucí! Požehnej nám, posvěť nás, chraň nás od každého nebezpečí. Utíkáme se s jistotou, Jezulátko, pod Tvůj plášť a pod Tvou Ochranu v každém okamžiku, při každé zkoušce. Buď s námi, Ježíši, až do posledního okamžiku našeho života. Jak Tě milujeme, ó, Jezulátko!!!"

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář