Chvála Slávy
Bl. Alžběta od Trojice (1880 - 1906)
„V Nebi" je každá duše Chválou Slávy Otce, Syna a Ducha Svatého, protože každá duše přebývá v čisté lásce a „už nežije vlastním životem, ale Životem Božím"... To Duch Lásky a Síly ji ve skutečnosti proměňuje, neboť jí byl dán, aby nahradil, co jí chybí... Toto nazývám dokonalou Chválou Slávy!
Chvála Slávy je duše, která přebývá v Bohu, která Jej miluje čistou a nezištnou láskou a nehledá v sladkosti této lásky sama sebe, miluje Boha nade všechny Jeho Dary, jako by od Něj nic nedostala, a přeje si Prospěch tohoto tak Milovaného Objektu své lásky. Jak jinak můžeme účinně chtít Dobro Boží než konáním Jeho Vůle, která všechny věci uspořádává ke Své Větší Slávě? Tato duše se Mu proto musí zcela odevzdat a ztratit se v Něm, že už nebude chtít nic jiného než to, co chce Bůh.
Chvála Slávy je ztišená duše, prodlévající jako lyra pod Tajemným Dotekem Ducha Svatého, který na ní vyluzuje Božské Harmonie. Ona ví, že utrpení je strunou, na niž lze zahrát ty nejkrásnější zvuky, a proto z něj dělá svůj nástroj, kterým velmi slastně dojímá Srdce svého Boha.
Chvála Slávy je duše, která se ve víře a prostotě upíná k Bohu, je zrcadlem, které Jej odráží ve všem, co On je, je jako bezedná propast, v níž se On může vznášet a rozpínat. Je také jako krystal, skrze nějž se On může vyzařovat a tak kontemplovat všechnu Svoji Dokonalost a vlastní Jas...
Chvála Slávy je konečně bytost neustále ponořená do díkůvzdání. Každý její čin, každý pohyb, všechny její myšlenky a touhy ji stále více zakořeňují v lásce a stávají se ozvěnou věčného Sanctus. V Nebi plném Slávy nepřestávají svatí volat: Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh Vševládný, který byl, který je a který přijde.
Chvála Slávy se už dnes v Nebi své duše ujímá svého věčného úkolu. Její zpěv je nepřetržitý, protože ona přebývá pod vlivem Ducha Svatého, který v ní vše působí. A přestože o tom vždy neví, protože nedokonalost přirozenosti jí nedovoluje upoutat se k Bohu bez veškerých roztržitostí, stále zpívá a adoruje, zcela přetvořená ve Chválu a v lásku, v touhu po Boží Slávě. V Nebi naší duše jsme Chválou Slávy Nejsvětější Trojice, Chválou Slávy naší Neposkvrněné Matky. Jednoho dne zmizí opona a my budeme uvedeni do věčných příbytků, kde budeme zpívat v Přítomnosti Nekonečné Lásky. A Bůh nám tehdy dá nové jméno, které nezná nikdo jiný. Jaké jméno to bude?
Laudem Gloriae.
Zdroj: http://karmel.cz/index.php/karmelitanska-spiritualita/texty-z-tradice/59-alzbeta-od-nejsvetejsi-trojice/341-chvala-slavy
