Co děláš se svým křtem?
Bl. Alžběta od Trojice (1880 - 1906)
Neděle Křtu Páně B
Co děláš se svým křtem?
Ježíš sestupuje do vod Jordánu a Duch Svatý sestupuje na Něj. Tys sestoupil do vod křtitelnice a celá Trojice sestoupila na tebe. Jdi Jim naproti: „sestup“ do své „vnitřní hlubiny“, Nebe tvé duše, Chrámu Trojice. Pán „hloubí“, aby naplnil.
„Jako laň prahne po zřídlech živé vody, tak moje duše prahne po Tobě, Bože! Má duše žízní po Živém Bohu! Kdy půjdu a ukážu se před Jeho Tváří?“ (Žl 42,1-2) (…) Můj Mistr mi řekl jako Zacheovi: „Pojď rychle dolů, neboť musím zůstat u tebe“ (Lk 19,5). Pojď rychle dolů, ale kam? Do svého nejhlubšího já. Poté, co opustím sama sebe, oddělím se sama od sebe, obnažím se sama od sebe, jedním slovem (budu) beze sebe. „Musím zůstat u tebe“: to můj Mistr vyjadřuje Své Přání! Můj Mistr, který chce ve mně bydlet s Otcem a se Svým Duchem Lásky, abych se, jak to vyjádřil milovaný učedník, „podílela na společenství“ (1Jan 1,3) s nimi. „Nejste již cizinci a přistěhovalci, ale jste už z Božího Domu“, říká svatý Pavel (Ef 2,19). Hle, jak chápu ono být „z Božího Domu“: znamená to žít v Lůně Klidné Trojice, v mé vnitřní propasti, v oné „nedobytné pevnosti svatého usebrání“, o níž mluví svatý Jan od Kříže! (…) Ó, jak krásné je stvoření takto obnažené, osvobozené od sebe sama! (PU 42-44)
„Myslím, že tajemství pokoje a štěstí spočívá v zapomenutí na sebe, v tom, že se o sebe nestaráme. To neznamená necítit už své fyzické nebo mravní ubohosti: i světci prošli těmito tak křižujícími stavy. Jen (s tím rozdílem), že oni v nich nežili. Každým okamžikem opouštěli tyto věci. Když se jimi cítili zasaženi, nedivili se tomu, protože věděli z „jaké hlíny jsou uděláni“ (Žl 103,14). (…) Zdá se mi, že Dobrý Bůh od vás žádá odevzdanost a bezmeznou důvěru v těch bolestných hodinách, kdy cítíte ony hrozné prázdnoty. Myslete na to, že ve vaší duši hloubí větší schopnosti přijímat, to znamená jistým způsobem nekonečné jako (je) On Sám. Snažte se být svou vůlí celá radostná pod Rukou Toho, který vás křižuje. Dokonce bych řekla, abyste v každém utrpení, v každé zkoušce viděla „jakoby Důkaz Lásky“, který je přímo od Dobrého Boha, aby vás spojil se Sebou. Zapomenout na své zdraví neznamená zanedbávat péči o sebe, neboť to je vaší povinností a nejlepším pokáním. Ale dělejte to s velkou odevzdaností a říkejte přitom Bohu „děkuji“, ať se přihodí cokoliv. (AD 249)
Použité zkratky
AD = Alžbětiny dopisy
AP = Alžbětina poezie
D = Deník
IP = Intimní poznámky
NM = Nech se milovat
NV = Nebe ve víře
PU = Poslední ústraní
VP = Velikost našeho povolání
