Kéž bys věděla, jak je zde na Karmelu všechno krásné! (1)
Bl. Alžběta od Trojice (1880 - 1906)
CELA
Slamník, malá židle, podstavec na knihu na stole: tohle je jediný nábytek, ale malá cela je plná Boha a já zde trávím mnoho krásných hodin o samotě se svým Snoubencem. Cela je pro mě čímsi posvátným, je to můj malý chrám, v němž není nic, co by nebylo pro Něho a Jeho malou snoubenku. Oběma se nám zde líbí. Já mlčím a naslouchám... Jaká radost, neslyšet jiný Hlas než Jeho. Já Jej miluji a budu Jej milovat i nadále, ačkoli tahám za jehlu a pracuji na tomto hrubém hábitu, který jsem tolik toužila obléci.
Píšu vám ze své malé cely, která připomíná Ráj. Je to malý chrám, vše je zde jen pro Něj a pro mě... Jak je krásný život mezi těmito zdmi, pod Mistrovým Pohledem, v lahodném od srdce k Srdci s Ním.
Jak ti vypovědět veškerou radost, kterou zakouším pokaždé, když vstoupím do této naší milované cely a znovu se shledám sama se svým Snoubencem, s Tím, v němž mám všechno, svůj Jediný Poklad? Trávím tak mnoho hodin svého dne! Sedám si k našemu malému oknu se svým Krucifixem a horlivě tahám za jehlu, zatímco má mysl zůstává u Něho.
Tentokrát jsem se ptala, jestli nemiluji přespříliš tuto drahou malou celu, kde se žije dobře "sama se Samotným".
Je natolik plná tajemství a mlčení, tato malá cela s bílými stěnami, z nichž vystupuje do popředí Kříž z černého dřeva bez Postavy Krista! To je můj kříž, na němž se musím ustavičně obětovat a připojovat se tak k svému Ukřižovanému Snoubenci.