Maria přijímá a dává Boží Dar
Bl. Alžběta od Trojice (1880 - 1906)
3. neděle adventní B
Maria přijímá a dává „Boží Dar“
„Uprostřed vás stojí Ten, koho vy neznáte“ říká Předchůdce Jan. Maria, Panna Věrná, zaslechla Výzvu Trojice a přijala Ježíše, „Boží Dar“. Osvíceni Ohněm Lásky, klanějme se a služme jako Ona.
„Kdybys znala Boží Dar“, řekl Kristus jednoho večera Samaritánce (Jan 4,10). Ale co jiného je Boží Dar, než On Sám? (...) Je jeden Tvor, který znal tento Boží Dar, Tvor, který z Něho neztratil ani kousek. Tvor, který byl tak Čistý, tak Zářivý, že se zdál být Světlem Samým, „Zrcadlo Spravedlnosti“. Tvor, jehož Život byl tak jednoduchý, tak ztracený v Bohu, že se o něm nedá téměř nic říct. Je to „Panna Věrná“, „Ta, která uchovávala všechno ve Svém Srdci“ (Lk 2,51). Setrvávala ve skrytosti Chrámu, tak malá, tak usebraná před Bohem, že přitahovala Zalíbení Svaté Trojice: „Protože shlédl na ponížení Své Služebnice, budou Mne od této chvíle blahoslavit všechna pokolení!“ (Lk 1,48) Otec se sklonil k tomuto Tvoru tak Krásnému, k Tvoru, který nevěděl o Své Kráse, a chtěl, aby byl v čase Matkou Toho, jehož On je Otcem ve věčnosti. A tak Duch Lásky, který řídí všechnu Boží Činnost, sestoupil. Panna řekla své Fiat: „Hle, jsem Služebnice Páně, ať se Mi stane podle Tvého Slova“ (Lk 1,38). A uskutečnilo se to Největší Tajemství. A Sestoupením Slova do Ní se Maria navždy stala Boží Kořistí.
Zdá se mi, že postoj Panny během měsíců mezi Zvěstováním [25. březen] a Narozením [25. prosinec] je vzorem vnitřních duší: bytostí, které Bůh vyvolil, aby žily uvnitř, na dně bezedné propasti. V jakém pokoji, v jaké usebrání se Maria obrací a přistupuje ke všem věcem! Jak byly i ty nejobyčejnější věci skrze Ni zbožštěny! Neboť ve všem a při všem zůstávala Maria ponořena do Klanění se Božímu Daru. To Jí ale nebránilo, aby se navenek vydávala, když šlo o prokázání Lásky. Evangelium nám říká, že se Maria ve spěchu vydala do judských hor, aby navštívila Svou příbuznou Alžbětu. Nevypověditelná vize, kterou nazírala v Sobě Samé, nikdy nezmenšila Její vnější činnosti Lásky, která slouží. Neboť, jak říká jeden zbožný autor, jestliže kontemplace „směřuje ke chvále a k věčnosti svého Pána, je jednotná a tuto jednotu neztratí. Když přijde z Nebe příkaz, obrací se k lidem, je Shovívavá ke všem jejich potřebám, sklání se ke vší jejich bídě (...) A když vykonala Svou činnost dole, zvedne se a znovu jde cestou ve výšině, hoříc Svým Ohněm.“ [Ruysbroec] (NV 38-40)
