Eliáš v raném mnišství
Prorok Eliáš patří k originálním a stále živým postavám jak v židovství, tak v křesťanství. Pohár pro Eliáše je při kultovní židovské večeři dodnes přítomen. Jeho přítomnost v křesťanské spiritualitě je prostředkována především mnišstvím. Mniši v něm viděli svého předchůdce a plně zužitkovávali a zužitkovávají eliášovskou spirituální a prorockou tradici.
Je známou skutečností, že rodící se křesťanství a Církev měli v jisté chvíli velké problémy, jak se vypořádat s dědictvím Starého zákona. Je překonán? Má se reinterpretovat nebo odmítnout? Prorok Eliáš však spolu s Mojžíšem stáli po Ježíšově Boku při události Proměnění. A tak možná díky této Eliášově přítomnosti je Starý zákon pro nás nejen historickým čtením, ale Božím Zjevením a Studnicí Ducha, základem naší spirituality. A je to jistě také díky mnichům, jejichž spiritualita je podstatně určována také starozákonními zdroji. Kromě žalmů, výrazné součásti mnišského liturgie na rozdíl od tzv. katedrálního typu, je to právě eliášovská inspirace.
Pokusíme se na základě vybraných raně mnišských textů vysledovat, v čem zejména tato inspirace spočívá. Hlavní oporou nám při tom bude kniha E. Poirota „Eliáš, archetyp mnicha“.
Zdroj: http://bosekarmelitky.cz/prorok-elias/elias-v-ranem-mnisstvi/
