KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)

P. Reinhard Körner OCD

„Jan od Kříže není pro zbožné lidi!“ – tato slova pochází od Jana Peterse, holandského teologa, který dobře zná život a díla tohoto svatého církevního učitele. Když mluví o „zbožných lidech“, má na mysli takové osoby, jaké si pod tímto pojmem obvykle představujeme: je to někdo, kdo denně odříká svou ranní a večerní modlitbu, pravidelně chodí na Bohoslužby, často se zpovídá, v pátek se postí… Je samozřejmé, že také otec Jan od Kříže se modlil – a velmi mnoho -, zpovídal se a uděloval svátost pokání, slavil Eucharistii a postil se. On ale také jako duchovní pastýř věděl, že zbožné skutky mohou být neživé a prázdné. Ne vše, co zbožně vypadá, je takové i ve skutečnosti. Na svou dobu s neobvyklým bystrozrakem si vzal na mušku všechny zbožné zvyky. Těm, kteří se svěřili jeho vedení, ukazoval, jak velmi často mohou pod rouškou zbožnosti hledat sami sebe. Kdo se ponoří do jeho spisů, může se i dnes naučit rozeznávat pravé od nepravého, pravdivé od polopravd a svaté od pokryteckého. V tomto smyslu je Jan skutečně dodnes pro mnohého „zbožného“ nepohodlný a zároveň je osvobozující pro toho, kdo chce žít svou víru upřímně, rozumně a ve shodě s přirozeností.
V čem podle Jana od Kříže spočívá pravá zbožnost? O co vlastně jde, podle jeho příkladu a nauky, v životě člověka s Bohem?
Učitel Církve a duchovního života se dívá na náboženské úkony z hlediska cíle, k němuž my lidé putujeme: to je k Dokonalému Božímu Království, k naplnění našeho vztahu s Trojjediným Bohem a našich vztahů k sobě navzájem. Pravdivá zbožnost spočívá ve vědomém směřování k tomuto cíli, to je do království vztahu mezi „já“ a „ty“. „Navečer našeho života,“ říká Jan, „budeme tázáni na lásku“. Potom se rozhodne, zda jsem se stal schopným nebe, zda jsem si navykl být před Bohem čestně tím, kým skutečně jsem, a zda jsem se snažil uvěřit Jeho Lásce. Potom se bude také ptát, zda se dovedu společně s Bohem otevřeně a svobodně obracet také ke všem, kteří se mnou v Božím Království budou žít.
„Zbožné“, „duchovní“ nebo „náboženské“, nebo jak to chceme nazývat, je vše, co slouží dozrávání v upřímné lásce. Touto mírou je nutné také měřit celý „duchovní život“. Tomuto cíli slouží i všechna „duchovní cvičení“ – ta osvědčená i ta, která musíme přizpůsobit novým životním podmínkám. Jan proto formuluje jasné pravidlo: „Bůh touží jedině po lásce“ (DP 28, 1).
Ale jestliže se jí chceme úplně odevzdat a nechat se jí vést, musíme se učit vzdávat se omezených představ, zajetých zvyků, odložit předsudky a názory. Pro Jana „askeze“ znamená ochotu nechat se proměnit, abychom se mohli stále vědoměji a upřímněji otevírat Bohu a lidem. Askezi a oběť tedy nemusíme horečně vyhledávat, protože sám život ji od nás vyžaduje!…
Když se otec Jan dozvěděl, že novicmistr ve formačním klášteře reformovaného karmelitánského Řádu vyžadoval od svých svěřenců příliš tvrdé skutky pokání, okamžitě tam odcestoval a napomenul ho. Bylo pro něj mnohem důležitější, aby se mladí spolubratři navzájem učili bratrství a zcela prostému, důvěrnému, láskyplnému vztahu s Kristem jako Přítelem. Neboť „Bohu sloužíme jen tím, že Ho – a sebe navzájem – milujeme.“
Zbožnost, které se můžeme u Jana od Kříže učit, je cesta k pravému lidství – tomu, které je platné nyní i na věčnosti.

Zdroj: http://bosekarmelitky.cz/sv-jan-od-krize/bohu-slouzime-jen-tim-ze-ho-milujeme-dp-281/