Čtvrtá romance
Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)
- Ať se tedy stane - řekl Otec -,
co Tvá Láska zasloužila;
a v tomto Výroku, který pronesl,
svět stvořil,
Palác pro snoubenku,
učiněný ve Velké Moudrosti;
který do dvou pokojů,
horního a dolního rozdělil;
dolní z rozdílů
nekonečných sestavil;
avšak horní zkrášlil
obdivuhodnými drahokamy.
Aby poznala snoubenka
Snoubence, kterého měla,
v horní umístil
andělské sbory;
avšak lidskou přirozenost
do dolní vložil,
neboť ve své složenosti
měla trochu nižší hodnotu.
A třebaže bytí a místa
tímto způsobem rozdělil,
ale všichni jsou jedním tělem
snoubenky, o které řekl:
že Láska Samotného Snoubence
z nich snoubenku učinila.
Ti nahoře vlastnili
Snoubence v radosti,
ti dole v naději
víry, kterou jim vléval,
když jim říkal, že jednou
je povýší,
a že onu jejich nízkost
On pozvedne
tak, že nikdo
už ji nepotupí,
neboť ve všem Podobný
On se jim učiní,
a cele se jim vydá,
a s nimi bude přebývat.
a že Bůh bude Člověkem,
a že člověk Bohem bude,
a bude se s nimi stýkat,
jíst a pít,
a že s nimi neustále
On Sám zůstane,
dokud nepomine
tento věk, který probíhal,
kdy se budou těšit společně
ve věčné melodii,
protože byl Hlavou
snoubenky, kterou měl,
s níž by všechny údy
spravedlivých spojil,
kteří jsou tělem snoubenky,
kterou by držel
ve Svých Pažích něžně
a tam jí Svou Lásku dal;
a že tak spojené v Jedno
k Otci by je pozvedl,
kde by se toutéž Rozkoší,
kterou se Otec těší, těšili;
takže jako Otec a Syn
a Ten, který z Nich vycházel
jeden žije v druhém,
tak by i snoubenka byla,
že do svého Boha pohroužena
Život Boha by žila.
