Korespondence (11)
Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)
Paní Juaně de Pedraza (1) v Granadě
Ježíš ať je ve vaší duši.
Před několika dny jsem vám prostřednictvím otce fra Jana (2) napsal v odpověď na váš poslední dopis, který byl, jak se očekávalo, velmi vzácný. Tam jsem vám odpověděl, že podle mého mínění jsem všechny vaše dopisy dostal a procítil všechny vaše strasti, trampoty a osamělost, jež na mě právě svým mlčením vždycky tolik volají, že pero mi toho tolik nevyjádří. To všechno jsou bušení a rány na duši, aby více milovala, jež vyvolávají více modliteb a duchovních vzdechů k Bohu, aby splnil, co pro Něj duše žádá. Už jsem vám řekl, že není proč /se znepokojovat takovými drobnostmi/ (3), nýbrž abyste dělala, co vám přikázali, a kdyby vám v tom bránili, poslechněte a dejte mi vědět, neboť Bůh to v dobré obrátí. Těm, kdo opravdu milují Boha, se On Sám postará o jejich záležitosti, takže se o ně nemusejí starat.
Pokud jde o duši, nejlepším prostředkem, jak žít v bezpečí, je nelpět na ničem a po ničem netoužit (4) a být opravdově a plně oddána tomu, komu přísluší vést, protože jinak by to znamenalo žádné vedení nechtít. A když stačí jedno a je náležité, všechna ostatní jsou buď zbytečná nebo překážejí. Ať duše na ničem nelpí, neboť když nechybí modlitba, Bůh se o Svůj Majetek postará, poněvadž jinému pánu ona nepatří ani patřit nebude. To vidím i sám na sobě, neboť čím víc mi něco náleží, tím víc v tom mám duši a srdce a starám se o to, protože milovaná věc splývá s milujícím vjedno; a tak to dělá Bůh s tím, koho miluje. Na to se tedy nemůže zapomínat, aniž by se nezapomínalo i na vlastní duši; ba kvůli milované zapomíná i na vlastní duši, protože více žije v milované než v sobě.
Ó, Velký Bože Lásky a Pane, kolik ze Svého Bohatství vkládáš do toho, kdo nemiluje a nemá rád nikoho jiného než Tebe, neboť mu dáváš Sebe Sama a z Láska s ním splýváš vjedno a tím mu dáváš vychutnat a milovat, co má duše v Tobě nejraději a co jí prospívá! Protože však je třeba, aby nám jako našemu Milovanému nechyběl kříž (5) až k smrti z lásky, uspořádává On naše touhy v milování toho, co máme nejraději, abychom přinášeli větší oběti a měli větší hodnotu. Všechno však je krátké, protože všechno trvá jen do zvednutí nože a potom zůstane Izák naživu se Zaslíbením četného potomstva (Gen 22,1-18).
V této chudobě je třeba trpělivosti, má dcero, neboť ona přispívá k dobrému odchodu z naší země a ke vstupu do života, kde se budeme ze všeho těšit, kterýžto život je /zbavováním se/ (6) života.
Zatím nevím, kdy dojde k mému odjezdu. Jsem zdráv, ačkoliv duše zaostává. Modlete se za mě a dopisy dávejte fra Janovi (7) nebo mniškám (8) častěji, jak jen to bude možné; a bylo by lépe, kdyby nebyly tak kratičké.
V Segovii 28. ledna 1589
Fra Jan od +
Poznámky:
(1) Juana de Pedraza byla jednou z nejvýznačnějších duchovních dcer sv. Jana od Kříže za jeho pobytu v Granadě. Také jí se stávalo to, o čem vypovídala matka Anna od sv. Alberta: dříve, než mohl být informován o tom, co prožívala, dával jí písemné rady, které potřebovala.
(2) Se vší pravděpodobností se zde jedná o nerozlučného přítele, učedníka a zároveň zpovědníka sv. Jana od Kříže, otce Jana Evangelistu (příjmením de Molina López). Narodil se v Ubedě roku 1562 a v roce 1582 přijal z rukou sv. Jana hábit. Na začátku roku 1584 složil své sliby; jak v Granadě, tak v Segovii byl za světcova priorátu ekonomem. Jemu vděčíme za nejlépe dochovanou kopii Výstupu na Horu Karmel. Byl převorem v Alcaudete (Jaén), v Desiertu de Las Nieves a v Caravace. Zemřel v Granadě ve věku sedmdesáti šesti let v říjnu roku 1638.
(3) Jde o rekonstrukci několika slov, která jsou přeložením papíru zcela nečitelná.
(4) Nejde ve skutečnosti o úplnou nepřítomnost tužeb: to je nemožné a neuskutečnitelné! Jde o to, aby nás naše touhy nesvazovaly a nečinily svými otroky.
(5) Namísto slova zde užívá Znamení +.
(6) Srov. pozn. (3).
(7) Srov. pozn. (2).
(8) Tj. granadským bosým karmelitkám.
(9) Opět jedna z poznámek, které odhalují světcovu lidskost.
