Korespondence (12)
Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)
Dívce z Narrosu del Castillo (Ávila), usilující o to, aby se stala bosou karmelitkou (1)
Ježíš ať je ve vaší duši.
Posel mě zastihl v době, kdy jsem nemohl odpovědět, když tudy projížděl, a ještě i teď čeká. Dejž vám Bůh, má dcero, vždycky Svou Svatou Milost, abyste se ve všem celá odevzdala Jeho Svaté Lásce a službě, jak je vaší povinností, neboť jen pro /to vás stvořil a vykoupil/. O těch třech bodech, na něž se mě ptáte, by se dalo mnoho říci, víc než dovoluje nynější spěch a rozsah dopisu; povím vám však jiné tři, s nimiž budete moci pokročit i v oněch.
Pokud jde o hříchy, jež se Bohu tolik protiví, že Ho přiměly k Smrti: abyste je mohla náležitě oplakávat a neupadala do nich, je třeba mít co nejméně styků s lidmi, prchat před nimi a nikdy nemluvit víc, než je v každé věci nezbytné, poněvadž stýkat se s lidmi více, než je naprosto nezbytné a rozumné, nikdy pro nikoho, ať byl sebesvětější, nebylo dobré (2); a spolu s tím je zapotřebí s velkou pečlivostí a láskou zachovávat Boží Zákon.
Pokud jde o Utrpení Páně, usilujte o přiměřenou přísnost ke svému tělu, ošklivost k sobě samé a umrtvování, a v ničem nechtějte plnit svou vůli a zálibu, neboť ta byla příčinou Jeho Smrti a Utrpení; a všechno, co děláte, ať se děje podle rady vaší matky.
To třetí je Sláva Boží; abyste na Ni správně myslila a milovala Ji, považujte všechno bohatství světa a jeho rozkoše za bláto a marnost a znechucení, jak tomu doopravdy je (3), a v ničem si ničeho nevažte, ať je to sebevětší a sebenádhernější, nýbrž jen proto, abyste byla zadobře s Bohem, neboť všechno, co je zde nejlepšího, je ve srovnání s oněmi věčnými Dobry, pro něž jsme stvořeni, ošklivé a hořké; a i když je tato hořkost a ošklivost krátká, bude navždy trvat v duši toho, kdo by si jich vážil.
/Na vaši záležitost nezapomínám, ale teď se ne/ (4) dá dělat víc ani při mé nejlepší vůli. S důvěrou to svěřujte Bohu a vezměte si /v tom/ za Přímluvkyni Pannu Marii a svatého Josefa.
Vaší matce se uctivě poroučím a ať považuje tento dopis za svůj, a obě mě svěřujte Bohu a své přítelkyně požádejte, aby tak činily z křesťanské lásky i ony.
Ať vám Bůh dává Svého Ducha.
V Segovii v únoru
Fra Jan od +
Poznámky:
(1) Jedná se pravděpodobně o pozdější Annu od Kříže. Narodila se roku 1573; za doby světcova pobytu v Ávile se u něj zpovídala a později vstoupila na Karmel v Arenasu (Nová Kastilie), kde 23. května složila řeholní sliby. Zemřela roku 1626 v Guadalajaře, kam byla arenaská fundace přeložena.
(2) Ze světcova života víme, že mu bylo naprosto cizí jakékoliv podivínství a tedy i vyhýbání se lidem. To, co našim uším zní jako přehnané, ba protipřirozené, je ve skutečnosti stále platnou výzvou, totiž abychom se nenechali rozptylovat (a tak "zpovrchňovat") přílišnou zvědavostí a nahodilými, nestálými kontakty. V dnešní době, kdy se během jednoho měsíce "dozvíme" více, než průměrný obyvatel Španělska 16. století za celý svůj život, tato rada naopak nabývá na aktuálnosti. Nebude se bezesporu líbit těm, kteří žijí příliš zaujati tímto světem. Těm ostatně není určena. Nezapomeňme, že adresátkou je dívka, která se chce stát klauzurní mniškou. Toto hermeneutické upozornění platí i pro zbývající rady.
(3) Všechny tři rady vycházejí z realistického pohledu na věc; nejsou tedy jakýmsi "zbožným cvičením", které se míjí se skutečností a které by nás učilo jedině pokrytectví.
(4) V originále je text porušen takto: /De su negocio yo no me olvido; mas ahora no se pue/de más, que harta voluntad tengo.
