KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)

Druhá výstraha
7. Druhá výstraha vůči světu se týká časných dober, přičemž má-li se člověk doopravdy zbavit škod tohoto druhu a zmírnit přemíru žádostí, je zapotřebí, aby si ošklivil veškerý způsob vlastnění. Nepřipouštěj si o něj žádnou starost: ani o jídlo, ani o oděv, ani o žádnou jinou stvořenou věc, ani o zítřek, ale je třeba věnovat tuto starost jiné vyšší věci, což je hledání Božího Království, to jest nezpronevěřovat se Bohu, neboť to ostatní, jak říká Jeho Velebnost, nám bude přidáno (Mt 6,33), protože nezapomene na tebe Ten, kdo pečuje i o zvířata.
Tím získáš mlčení a mír smyslů.

Třetí výstraha
8. Třetí výstraha je velice potřebná, aby ses uměl v klášteře uchránit veškeré úhony, pokud jde o řeholníky; protože ji mnozí nemají, nejenže ztratili mír a pohodu své duše, ale obvykle upadli a upadají do velkých špatností a hříchů. 
Je taková: je třeba, aby ses s veškerou pečlivostí uchránil toho, že bys zaměstnával mysl tím, co se děje v komunitě, nebo o tom dokonce mluvil, ať to je nebo by bylo cokoliv, ani kdyby se to týkalo některého řeholníka zvlášť nebo jeho povahy nebo jeho počínání nebo jeho záležitostí, byť by byly sebezávažnější, a to ani pod záminkou horlivosti nebo nápravy; stačí říci to ve vhodný čas tomu, komu to právem přísluší; a nikdy se nepohoršuj ani nežasni nad věcmi, které bys viděl a nechápal, ale snaž se uchovat svou duši v zapomenutí toho všeho. (1)
9. Neboť chceš-li si něčeho všímat, i kdybys žil mezi anděly, bude se ti mnoho věcí zdát nedobrými, poněvadž nerozumíš jejich podstatě. Proto si vezmi příklad z Lotovy ženy (Gen 19,26), kterou, protože se vyděsila nad zkázou Sodomských, když otočila hlavu, aby se podívala dozadu, potrestal Pán tím, že ji proměnil v sochu a solný sloup; z toho musíš pochopit, že i kdybys žil mezi Ďábly, chce Bůh, abys žil mezi nimi takovým způsobem, abys ani neotáčel hlavu myšlení k jejich záležitostem, nýbrž aby sis jich vůbec nevšímal a snažil se vést svou čistou a nedotčenou duši k Bohu, aniž by ti v tom překáželo pomyšlení na to či ono.
A proto měj za prokázané, že v klášteřích a komunitách nikdy nebude chybět něco, oč je možno klopýtnout, neboť nikdy nechybějí Ďáblové, kteří se snaží srážet světce, a Bůh to dovoluje, aby je procvičil a vyzkoušel. (2)
A jestliže si nebudeš počínat, jak je řečeno, jako bys ani nebyl v domě, nedokážeš být řeholníkem, i kdyby ses činil sebevíc, ani nedospěješ ke svatému obnažení a usebrání, ani se nevyhneš škodám, kteér z toho plynou, neboť nebudeš-li to tak dělat, i když máš sebelepší úmysl a snahu, v tom či onom tě lapí Ďábel; a důkladně lapený jsi už tím, když dopustíš, aby se duše něčím takovým rozptylovala. A vzpomeň si, co říká apoštol svatý Jakub: "Jestliže si někdo myslí, že je zbožný, ale nedrží na uzdě svůj jazyk, jeho zbožnost je marná" (1,26). Což se vztahuje nejen na jazyk vnější, ale i na vnitřní.

Poznámky: 
(1) Těmito slovy autor vybízí ke kontrole naší zvědavosti a touhy ovlivňovat život komunity podle vlastních představ a záměrů a především k postoji moudrého porozumění pro slabost ostatních (viz dále), jež zároveň upřednostňuje vnitřní usebrání, kontemplativní způsob života. Mýlil by se tedy ten, kdo by chtěl tuto výstrahu interpretovat ve smyslu "svatého klidu" - nezájmu o ostatní osoby. Světec je znám tím, že viděl-li své spolubratry smutné a sklíčené, tak dlouho s nimi rozmlouval, dokud je nepotěšil a nepozvedl na duchu.
(2) I zde se zdá vhodné ilustrovat světcova slova výrokem sv. Terezie od Dítěte Ježíše: "Musíte žít tak, jako byste nežila ve svém klášteře, jako byste tady měla prožít jen dva dny. Varovala byste se říkat, co se Vám nelíbí, protože byste ho měla opustit." Terezie z Lisieux: Vstupuji do Života, str. 174