KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)

PROTI ĎÁBLU

10. Dalších tří výstrah musí dbát ten, kdo usiluje o dokonalost, aby se osvobodil od Ďábla, svého druhého Nepřítele. Proto si musíš uvědomit, že mezi mnoha lstmi, jichž užívá Ďábel, aby ošálil duchovní, je nejobvyklejší ta, že je klame zdáním dobra, a nikoliv zla, poněvadž ví, že na zjevné zlo se sotva nachytají. A tak se stále musíš mít na pozoru i před tím, co se zdá dobré, zvláště když to nespadá pod poslušnost.
Zachrání tě v tomto případě rada toho, u koho ji máš hledat. (1)

První výstraha
11. První výstraha ať je ta, aby ses nikdy kromě toho, k čemu jsi řádně povinován, nenechal mimo rámec poslušnosti přimět k nějaké věci, i když by se zdála dobrá i milosrdná ať už pro tebe nebo pro kohokoliv jiného uvnitř domu nebo mimo něj. Získáš si tím zásluhu a bezpečí, odmítneš vlastnictví a unikneš Ďáblu a škodám, které neznáš, ale z nichž se budeš zodpovídat, až se tě na to v náležitý čas zeptá Bůh. A nebudeš-li tuto výstrahu zachovávat v malém i ve velkém, byť by se ti sebevíc zdálo, že si počínáš správně, nedokážeš nebýt v malém nebo ve velkém podváděn Ďáblem.
I kdyby nešlo o nic horšího, než že se ve všem neřídíš poslušností, už tím chybuješ a proviňuješ se, neboť Bůh chce spíše poslušnost než oběti (1 Sam 15,22) a řeholníkovo počínání nepatří jemu, nýbrž poslušnosti, a jestliže je z ní vyjme, bude se z nich zodpovídat jako ze ztracených.

Druhá výstraha
12. Druhá výstraha ať je ta, abys nikdy nepohlížel na představeného s menší úctou než na Boha, ať je představený jakýkoliv, neboť pro tebe stojí na jeho místě; a všimni si, že tady Ďábel hodně přikládá ruku k dílu. (2)
Hledět takto na představeného přináší velký zisk a užitek, a opak představuje velkou ztrátu a škodu. A tak s velkou ostražitostí dbej na to, abys nehleděl na jeho povahu, ani na jeho chování, ani na jeho vzhled, ani na jiné způsoby jeho počínání, jinak si natolik uškodíš, že zaměníš Božskou poslušnost za lidskou a budeš se nebo nebudeš řídit jen podle mravů, které přímo vidíš u představeného, a ne podle Neviditelného Boha, jemuž v něm sloužíš. 
A tvoje poslušnost bude marná nebo tím neplodnější, čím více si v důsledku špatné povahy představeného přitížíš nebo si při jeho dobré povaze ulehčíš. 
Neboť ti říkám, že přihlížení k těmto mravům uškodilo vlekému množství řeholníků v jejich dokonalosti a jejich poslušnost má v Božích Očích velmi malou hodnotu, když oni, pokud jde o poslušnost, svýma očima ulpívali na takovýchto věcech.
Nebudeš-li si v tom počínat tak pevně, že pokud jde o tvé lvastní cítění, nebude ti nakonec záležet na tom, je-li představeným ten nebo onen, žádným způsobem nebudeš moci být osobou duchovní ani náležitě zachovávat své sliby. 

Třetí výstraha
13. Třetí výstraha přímo proti Ďáblu spočívá v tom, že se vždycky budeš upřímně snažit pokořovat se ve slově i v díle, těšit se z dobra jiných jako ze svého vlastního a chtít, aby ve všech věcech dostávali přednost před tebou, a to vše s upřímným srdcem. A tímto způsobem přemůžeš zlo dobrem (3) a daleko zaženeš Ďábla a budeš mít radost v srdci. A tohle se snaž uplatňovat ještě víc u těch, kdo ti jsou nejméně milí; a věz, že nebudeš-li to takhle provádět, nedospěješ k opravdové lásce k bližnímu ani v ní nepokročíš.
A vždycky se raději nech poučovat ode všech, než abys sám chtěl poučovat třeba i jen toho, kdo je nejmenší ze všech.

Poznámky:
(1) Duchovní vůdce, představený, zkušený spolubratr.
(2) Třebaže se takový postoj může jevit v dnešní době dialogu mezi představenými a podřízeným zastaralý, je ve skutečnosti stále platný. Jeho logika je jasná: právo rozhodování náleží jedině právoplatně zvolenému (vybranému) představenému, který má právo vyžadovat poslušnost, neboť každý řeholník ji slibuje nikoli pouze bezprostředně Bohu (takto poslouchat je povinen každý křesťan!), nýbrž i Jeho prostředníkům, jimiž jsou právě představení. Nelze přitom brát do úvahy úroveň jejich duchovní zralosti; takové pojetí by totiž ponechávalo zcela na subjektivním hodnocení jednotlivce, zda poslechnout či nikoli a tím popíralo podstatu řeholního slibu poslušnosti, který neslibuje poslušnost dokonalým a neomylným osobám, nýbrž slabým hříšníkům.
Navíc, vztah mezi představeným a podřízeným není ve skutečnosti nikdy tak jednostranný, jak se může jevit z této výstrahy. Také představení mají své povinnosti a jestliže o nich světec na tomto místě nehovoří, je tomu tak proto, že v tomto spise radí podřízenému. O tom, jak by měl podle sv. Jana od Kříže jednat představený, viz např. Duchovní výroky 11 - 14 v překladu světcových děl od Jaroslava Ovečky SJ, Plamen lásky žhavé. Drobné spisy, Krystal Olomouc 1947, ss. 168 - 169.
(3) Srov. Řím 12,21.