Pátá romance
Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)
S touto velkou nadějí,
která jim shůry přicházela,
odpor k jejich strádáním
se jim lehčím stával;
avšak dlouhé očekávání
a touha, která rostla,
těšit se se svým Snoubencem,
je ustavičně skličovala:
proto v modlitbách,
vzdychání a agonii,
slzách a nářcích
prosili Ho nocí i dnem,
aby se už rozhodl
dát jim Svou Společnost.
Jedni říkali: Ó, kéž by nastala
v mé době radost!
Jiní: Skonči, Pane;
Toho, kterého máš poslat, pošli!
Jiní: Ó, kéž bys již roztrhl
ona Nebesa, a viděl bych
na vlastní oči, jak sestupuješ,
a můj pláč by přestal!
Dejte rosu, oblaka, shůry,
neboť země si to žádala,
a rozněť již zemi,
která nám trny plodila,
a ať vydá onen květ,
kterým by rozkvetla!
Jiní říkali: Ó, šťastný,
kdo by v oné době byl,
aby si zasloužil vidět Boha
očima, které měl,
a dotýkal se Jej svýma rukama,
a pohyboval se v Jeho Společnosti,
a těšil se z Tajemství,
které by tehdy uspořádal!
