Protiklady u sv. Jana od Kříže
Všechna krása tvorů je ve srovnání s Nekonečnou Krásou Boží svrchovaná ošklivost. A tak duše, která má zalíbení v kráse kteréhokoli tvora, je před Bohem nanejvýš ošklivá; a proto se tato ošklivá duše nebude moci přetvořit v Krásu, kterou je Bůh, neboť ošklivost nestačí na Krásu.
Veškerý půvab a spanilost tvorů je ve srovnání s Půvabem Božím svrchovaný nepůvab a svrchovaná hrubost. Proto duše, která se nechá zaujmout půvabem a spanilostí tvorů, je svrchovaně nepůvabná a hrubá před Božím Zrakem, a tak nemůže být schopná Nekonečného Půvabu a Krásy Boha, protože nepůvabné je naprosto vzdálené od toho, co je nekonečně Půvabné.
Veškerá dobrota tvorů světa se může ve srovnání s Nekonečnou Dobrotou Boží nazvat zlobou. Protože nic není dobré než Bůh (srov. Lk 18,19), a tedy duše, která věnuje srdce dobrům světa, je svrchovaně zlá před Bohem. A jako zloba nepojme dobrotu, tak se taková duše nebude moci sjednotit s Bohem, který je Svrchovaná Dobrota.
Veškerá moudrost světa a lidská dovednost je ve srovnání s Nekonečnou Moudrostí Boží čirou a svrchovanou nevědomostí (...). Proto každá duše, která by si zakládala na veškerém svém vědění a na své dovednosti, aby dospěla k sjednocení s Boží Moudrostí, je nanejvýš nevědomá před Bohem a zůstane od Jeho Moudrosti velmi daleko (...). Takže když chce duše dojít k sjednocení s Boží Moudrostí, musí kráčet spíš cestou nevědění nežli vědění.
Všechna vláda a svoboda světa je ve srovnání se Svobodou a Vládou Ducha Božího svrchovaným otroctvím a vězením a zajetím. Proto duši, která se zamiluje do panování nebo do jiných takových úřadů a do svobod podle své žádosti, není před Bohem považována za Jeho dítě a nejedná s ní tak; nýbrž je považována za otroka a zajatce (...). A proto nebude moci taková duše dospět k pravé svobodě ducha, jaké se dosáhne v Jeho Božském Sjednocení, protože otroctví nemůže mít co dělat se svobodou, která nemůže přebývat v srdci podléhajícím choutkám, neboť to je srdce otroka, nýbrž jen v srdci svobodném, protože to je srdce syna.
Všechny rozkoše a chutě vůle ve všech věcech světa jsou ve srovnání se všemi Rozkošemi, kterými je Bůh, svrchovaným trápením, trýzní a hořkostí. A tak kdo k nim připoutá své srdce, je před Bohem pokládán za hodného největšího trápení, trýzně a hořkosti. Proto nebude moci dospět k Rozkoším Sjednocení s Bohem.
Všechna bohatství a sláva celého stvoření je ve srovnání s Bohatstvím, jímž je Bůh, svrchovanou chudobou a bídou. Proto duše, která je miluje a vlastní, je nanejvýš chudá a ubohá před Bohem, a proto nebude moci dospět k Bohatství a Slávě, jakou je stav přetvoření v Boha, nakolik je ubohé a chudé svrchovaně vzdálené od toho, co je svrchovaně Bohaté a Slavné.
