Sedmá romance
Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)
Když už čas přišel,
ve kterém se slušelo
zaplatit výkupné za snoubenku,
která pod těžkým jhem otročila
onoho dávného zákona,
který jí Mojžíš dal,
Otec s Něžnou Láskou
takto promluvil:
- Nuže, vidíš, Synu, že Tvou snoubenku
jsem k Tvému Obrazu učinil,
a v tom, v čem se Ti podobá,
se s Tebou velmi shoduje;
avšak liší se tělem,
které v Tvém prostém Bytí není.
V dokonalých láskách
se tento zákon vyžaduje:
aby ses učinil Podobným
Milující tomu, koho má rád;
takže větší podobnost
větší rozkoš obsahuje;
která by bezpochyby v Tvé snoubence
velice vzrostla,
kdyby Tě viděla Podobného
(i) Tělem, které má.
- Mou Vůle je (ta) Tvoje,
- Syn odpověděl -,
a Slávou, kterou mám,
je, že Tvá Vůle je Mou;
a Mně přijde vhod, Otče,
co Tvá Vznešenost řekla,
protože tímto způsobem
by se Tvá Dobrota lépe viděla;
uvidí se Tvá Velká Moc,
Spravedlnost a Moudrost;
půjdu Ji zvěstovat světu,
a zprávu mu dám
o Tvé Kráse a Sladkosti
a o Tvé Svrchovanosti.
Půjdu hledat Svou snoubenku
a na Sebe vezmu
její námahy a strádání,
kterými tolik trpěla;
a aby měla život,
zemřel bych pro ni,
a když bych ji vytáhl z jezera,
Tobě bych ji vrátil.
