Temná noc
Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)
Za jedné noci temné
s touhou, v lásce roznícena,
ó, blahé štěstí!,
vyšla jsem nepozorována,
když můj dům již byl utišen.
V temnotách a bezpečná,
po skrytých schodech přestrojena,
ó, blahé štěstí!,
v temnotách a ve skrytosti,
když můj dům již byl utišen.
V tu šťastnou noc,
vskrytu, aniž mě kdo viděl,
ani já jsem na nic nehleděla,
bez jiného světla a vůdce,
leč s tím, které v srdci plálo.
To mě vedlo
bezpečněji než světlo poledne
tam, kde mě očekával
Ten, o kterém jsem dobře věděla,
v místě, kde nikdo nebyl.
Ó, noci, která jsi vedla!
Ó, noci, milejší než svítání!
Ó, noci, která jsi spojila
Milovaného s milovanou,
milovanou v Milovaného přetvořila!
Na mé rozkvetlé hrudi,
které se celá jen pro Něj uchovala,
tam zůstal spát,
a já jsem se Mu dávala,
a vějíře cedrů skýtaly vánek.
Vánek cimbuří,
když jsem Jeho Vlasy rozplétala,
svou klidnou Rukou
mě na šíji zranil,
a všechny mé smysly vyloučil.
Zůstala jsem a zapomněla na sebe,
svou tvář jsem sklonila nad Milovaným,
všechno přestalo a opustila jsem sebe,
když jsem zanechala svou starost
zapomenutou uprostřed lilií.
