KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Jan od Kříže (1542 - 1591)

1. Přepis andújarského rukopisu

1. Pán vždycky odkrýval smrtelníkům Poklady Své Moudrosti a Svého Ducha, ale teď, kdy špatnosti stále více odhaluje svou tvář, odkrývá Je zvlášť hojně.

2. Ó, Pane Bože můj, jak by Tě mohl při své snaze a vůli nenajít, kdo Tě bude s láskou čistou a prostou hledat, když se ukazuješ jako první a vycházíš v ústrety těm, kdo po Tobě touží?

3. I když je to pro lidi dobré vůle cesta rovná a přívětivá, kdo po ní putuje, nedojde daleko a půjde se mu ztěžka, nebude-li k tomu mít dobré nohy a odvahu a odhodlané zaujetí.

4. Je lépe nést břímě se silným než jít nalehko se slabým: neseš-li břímě, jsi s Bohem, který je tvou Silou a je vždycky se zkroušenými; když jdeš nalehko, jsi sám se sebou, a ty jsi svou vlastní slabostí; v pracích vyžadujících trpělivost totiž zdatnost a síla duše roste a utvrzuje se.

5. Kdo chce být sám bez opory učitele a vůdce, bude jako strom, který stojí v poli sám a bez pána, neboť ať by měl sebevíc ovoce, otrhají mu je pocestní a ani nedozraje.

6. Strom pečlivě ošetřovaný a hlídaný svým pánem přináší v pravý čas ovoce, jak se od něho očekává.

7. Samotná duše bez učitele, ač ctnostná, je jako osamocený řeřavý uhel: spíše vychladne než se rozhoří.

8. Kdo padne sám, sám zůstane ležet a málo si cení své duše, když ji svěřuje jen sám sobě.

9. Když už se nebojíš sám padnout, jak se hodláš sám zvednout? Uvaž, že dva společně více zmohou než jeden.

10. Kdo padne s břemenem, těžko se s břemenem zvedne.

11. A když upadne slepec, sám se jako slepec nezvedne; a kdyby se sám zvedl, vykročí, kudy nemá.

12. Spíše chce Bůh od tebe sebemenší stupeň čistoty svědomí než všechny skutky, které dokážeš vykonat.

13. Spíše chce Bůh od tebe sebemenší stupeň poslušnosti a podrobenosti než všechny ty služby, které pro Něj zamýšlíš vykonat.

14. Více u tebe Bůh oceňuje ochotu k vyprahlosti a utrpení z lásky k Němu než všechny duchovní útěchy a vidění a meditace, kterým by ses mohl oddávat.

15. Potlač svoje tužby a najdeš to, po čem touží tvoje srdce; co ty víš, jestli je tvoje žádost v souladu s Bohem?

16. Ó, špatně známá Přesladká Lásko Boží! Kdo našel Tvé Zdroje, si odpočinul.

17. Má-li tě při naplňování tvé vůle provázet dvojnásobné trápení, nesnaž se ji splnit, byť bys v trápení zůstával.

18. Na cestě k Bohu nese v sobě v duše více necudnosti a nečistoty, nese-li v sobě sebemenší žádost po něčem světském, než kdyby byla zatížena všemi ošklivými a dotěrnými pokušeními a temnotami, jaké si lze představit, pokud je její rozumová vůle nechce připustit; spíše tedy může takový člověk spolehlivě dospět k Bohu tak, že bude plnit vůli Jeho Velebnosti, když říká: "Pojďte ke Mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a Já vás občerstvím." (Mt 11,28)

19. Větší Potěšení má Bůh z duše, která se lopotně a s obtížemi podrobuje tomu, čeho je zapotřebí, než z té, která se tomu zpronevěřuje tím, že si při konání svých věcí dopřává úlevy.

20. Větší Potěšení má Bůh byť i ze sebemenšího díla, bylo-li vykonáno vskrytu a bez záměru, aby se o něm vědělo, než z tisíce vykonaných s touhou, aby o nich lidé věděli, neboť tomu, kdo koná pro Boha s nejčistší láskou, nejenže nejde o to, aby to lidé viděli, ale nedělá to ani proto, aby o tom věděl Sám Bůh; a takový člověk, i kdyby se to Bůh nikdy neměl dozvědět, by pro Něj nepřestával vykonávat všechny ty služby se stejnou radostí a čistotou lásky.

21. Dílo čisté a úplné, vykonané pro Boha, připravuje v čistém nitru úplné království pro svého pána.

22. Dvakrát se namáhá pták, který sedl na lep, totiž aby se vyprostil a očistil se od něho; a na dvojí způsob se trápí, kdo vyhoví své žádosti, když se z ní vyprošťuje a po vyproštění očišťuje od toho, co na něm ulpělo.

23. Kdo se nenechává unášet žádostmi, poletí lehce podle svého ducha jako pták, kterému neselhává peří.

24. Když se moucha přichytne medu, brání jí to v létání; a duši, která se chce držet lahody ducha, to brání ve svobodě a uvažování.

25. Nesbližuj se s tím, co bylo stvořeno, chceš-li si uchovat v duši Jasnou a Prostou Tvář Boží, ale důkladně svého ducha od toho vyprázdni a odvrať a budeš se pohybovat v Božských Světlech, protože Bůh se tomu nepodobá.

26. Modlitba zamilované duše
    Pane Bože, můj Milovaný!
    Vzpomínáš-li dosud na mé hříchy a nehodláš proto udělat, oč Tě prosím, nalož s nimi, můj Bože, podle Své Vůle, což je to, co nejvíc chci, a projev mi tak Svou Laskavost a Milosrdenství a budeš i v nich poznán.
    A jestliže čekáš na mé skutky, abys na jejich podkladě vyhověl mé prosbě, poskytni mi je Ty a vykonej je ve mně, i ty strasti, jaké bys chtěl přijmout, a staniž se.
    A jestliže na mé skutky nečekáš, na co čekáš, Nejmilostivější Pane můj? Proč otálíš?
    Neboť nebude-li nakonec to, oč Tě Jménem Tvého Syna žádám, Milost a Milosrdenství, vezmi si můj groš, když ho chceš, a dej mi toto bohatství, vždyť Ty také je pro mě chceš.
    Kdo se bude moci zbavit nízkých způsobů a životních podmínek, jestliže ho Ty nepozvedneš k sobě v Čistotě Lásky, Bože můj? Jak se k Tobě pozvedne člověk zplozený a vyrostlý v nízkostech, jestliže ho nepozvedneš Ty, Pane, Rukou, kterou jsi ho stvořil?
    Nevezmeš mi, Bože můj, cos mi už jednou dal ve Svém Jediném Synu Ježíši Kristu, v němž jsi mi dal všechno, co chci; proto se budu těšit, že mě nenecháš dlouho čekat.
    Na co ještě čekáš, když ve svém srdci můžeš milovat Boha hned teď?
    Moje jsou Nebesa a má je země; moji jsou lidé a moji jsou hříšníci; andělé jsou moji a Matka Boží a všechny věci jsou moje, i Sám Bůh je můj a pro mne, protože Kristus je můj a celý pro mne. Co tedy žádáš a hledáš, duše má? Tohle všechno je tvoje a všechno je to pro tebe.
    Nezabývej se maličkostmi ani nedbej na drobty, které padají se stolu tvého Otce.
    Vyjdi ven a raduj se ve své Slávě; skryj se v ní a těš se z ní a splní se tužby tvého srdce.

27. Opravdu čistý duch se nemísí s cizími připomínkami ani s lidskými ohledy, nýbrž sám obcuje s Bohem v samotě všech forem, vnitřně, s lahodným klidem, poněvadž jeho poznání je v Božském mlčení.

28. Zamilovaná duše je duše poddajná, mírná, pokorná a trpělivá.

29. Tvrdá duše se ve své sebelásce zatvrzuje.

30. Jestliže ty ve Své Lásce, och, Dobrý Ježíši, duši nezjemníš, navždy setrvá ve své přirozené tvrdosti.

31. Kdo ztratí příležitost, je jako ten, kdo vypustil z ruky ptáka, neboť ho už nedostane zpět.

32. Neznal jsem Tě, och, Pane můj, poněvadž jsem pořád ještě chtěl poznávat a vychutnávat věci.

33. Ať se třebas všechno změní, Pane Bože, jen abychom se usídlili v Tobě.

34. Jediná myšlenka člověka má větší cenu než celý svět; proto je jí hoden jedině Bůh.

35. Pro to, co není smyslové, to, co necítíš; pro to, co je smyslové, smysl a pro Božího Ducha myšlenka.

36. Všimni si, že tvůj anděl strážný ne vždycky vyvolává touhu k jednání, ačkoliv vždycky osvítí rozum; proto máš-li jednat ctnostně, nečekej, až k tomu budeš mít chuť, poněvadž ti stačí rozum a mysl.

37. Žádost nepřipustí, aby ji podnítil anděl, když je zaujata něčím jiným.

38. Vyschl můj duch, poněvadž zapomněl pásti se v Tobě.

39. To, oč usiluješ a po čem nejvíce toužíš, nenajdeš na téhle své cestě ani vysokou kontemplací, nýbrž ve velké pokoře a odevzdanosti srdce.

40. Neumdlévej, neboť nepoznáš chuť a lahodu ducha, neoddáš-li se umrtvování všeho, co chceš.

41. Všimni si, že nejkřehčí květ nejrychleji zvadne a ztratí vůni; proto se vyvaruj chtít putovat za duchem lahodnosti, poněvadž nevytrváš; spíše si pro sebe zvol ducha statného, nelpícího na ničem, a najdeš sladkost a mír v hojnosti, neboť chutné a trvanlivé ovoce se sklízí z půdy chladné a suché.

42. Uvaž, že tvoje tělo je slabé a že nic na světě nemůže poskytnout tvému duchu sílu ani útěchu, protože co se rodí ze světa, je svět, a co se rodí z těla, je tělo; a dobrý duch se rodí pouze z Ducha Božího, a ten se nesdílí skrze svět ani skrze tělo (srov. Jan 3,6).

43. Dohodni se se svým rozumem, že na cestě k Bohu budeš dělat to, co on ti říká, a vzhledem k tvému Bohu to bude mít pro tebe větší cenu než všechny skutky, které konáš bez tohoto zřetele a než všechny duševní požitky, o které usiluješ.

44. Blažený ten, kdo nedbá na svou zálibu a náklonnost a hledí na věci podle rozumu a spravedlnosti a tak je také vykonává.

45. Kdo jedná s rozumem, je jako ten, kdo se živí tím, co je vydatné, a ten, kdo si počíná podle choutky své vůle, jako ten, kdo jí nevýživné ovoce.

46. Ty, Pane, s Radostí a Láskou znovu zvedáš toho, kdo Tě uráží, a já už nezvednu a nectím toho, kdo mě rozzlobí.

47. Ó, Mocný Pane, jestliže jediný Záblesk z Říše Tvé Spravedlnosti tolik působí na smrtelného panovníka, který vládne lidem a řídí je, co udělá Tvá Všemocná Spravedlnost s člověkem spravedlivým a s hříšníkem?

48. Očistíš-li svou duši od cizího vlastnění a žádostí, v duchu porozumíš věcem, a popřeš-li zálibu v nich, budeš se těšit z jejich pravdy, poněvadž v nich porozumíš tomu pravému.

49. Můj Pane Bože, Ty nejsi cizí tomu, kdo se neodcizuje Tobě; jak mohou lidé říkat, že se vzdaluješ Ty?

50. Doopravdy zvítězil nad všemi věcmi ten, v němž ani jejich lahoda nevzbudí libost, ani ho jejich trpkost nezarmoutí.

51. Chceš-li dojít k svatému usebrání, nesmíš přicházet s připouštěním, nýbrž s popíráním.

52. Ať půjdu, můj Bože, kudykoliv s Tebou, všude se mi bude dařit tak, jak to chci pro Tebe.

53. Nebude moci dosáhnout dokonalosti ten, kdo se nesnaží spokojit se s málem, tak aby přirozená a duševní žádostivost byly spokojeny ve vyprázdnění; neboť aby se dospělo k nejvyššímu pokoji a míru ducha, je právě toho zapotřebí; a za těchto okolností téměř obvykle v čisté a prosté duši působí Boží Láska.

54. Dávej pozor, aby ses, jelikož je Bůh Nedosažitelný, neomezoval na to, co mohou tvoje mohutnosti pochopit a tvoje smysly pocítit, a nespokojoval se s něčím menším a tvá duše aby neztratila náležitou lehkost, potřebnou na cestu k Němu.

55. Jako ten, kdo táhne vůz do kopce, tak putuje k Bohu duše, která nesetřese starost a neuhasí žádost.

56. Není Boží Vůlí, aby se duše něčím znepokojovala ani aby trpěla strastmi, neboť jestliže jimi v nepříznivých okolnostech světa trpí, je tomu tak pro slabost její ctnosti, protože čím se nedokonalá duše trápí, v tom si duše dokonalého libuje.

57. Ne cestě života je velmi málo vzruchu a jednání a spíše vyžaduje umrtvování vůle než mnoho vědění; kdo si na ni vezme věcí a zálib co nejméně, půjde po ní snáz.

58. Nemysli si, že líbit se Bohu spočívá jenom ve velké přičinlivosti, ale spíše v tom, aby se člověk přičiňoval s dobrou vůlí, bez jakéhokoliv vlastnění a ohledů.

59. V podvečer tě budou zkoušet podle lásky; nauč se milovat, jak Bůh chce být milován, a svou povahu opusť.

60. Dbej, aby ses nemíchal do cizích věcí, ani je nenechávej procházet svou pamětí, protože ani svůj vlastní úkol nedokážeš možná splnit.

61. Nemysli si, že když v nějakém člověku nezáří ctnosti, na jaké myslíš ty, nebude mít velkou cenu před Bohem pro to, nač ty ani nepomyslíš.

62. Člověk se neumí dobře radovat ani se dobře soužit, protože nechápe rozdíl mezi dobrem a zlem.

63. Dbej, aby ses zbrkle nermoutil nad nešťastnými případy světského života, protože nevíš, jaké dobro, přichystané v Úradcích Božích pro věčnou radost vyvolených, s sebou přinášejí.

64. Nelibuj si v úspěších na tomto světě, poněvadž nevíš určitě, zda ti zajišťují život věčný.

65. Při protivenství se hned důvěřivě obrať k Bohu a budeš posílen a osvícen a poučen.

66. Při radostech a potěšeních se s bázní a pravdou hned obracej k Bohu a nebudeš zklamán ani tě nezmámí pýcha.

67. Vezmi si Boha za Snoubence a Přítele, s kterým bys byla ustavičně ve styku, a nebudeš hřešit a budeš umět milovat, a co budeš potřebovat, dopadne pro tebe úspěšně.

68. Bez námahy budeš zvládat lidi a věci ti budou sloužit, budeš-li zapomínat na ně i sám na sebe.

69. Odpočiň si tím, že od sebe odhodíš starosti a nebudeš dbát na nic, co se bude dít, a budeš Bohu sloužit podle Jeho Zalíbení a budeš se v Něm radovat.

70. Všimni si, že Bůh vládne jen v duši pokojné a ničím nezaujaté.

71. I když vykonáš mnoho věcí, nenaučíš-li se zapírat svou vůli a podrobovat se tím, že se vzdáš péče o sebe a o své věci, neuděláš pokroky v dokonalosti.

72. Čemu prospívá, jestliže dáváš Bohu jednu věc, když On tě žádá o jinou? Uvažuj, co Bůh asi chce, a udělej to, neboť tak lépe uspokojíš své srdce než tím, k čemu se kloníš ty.

73. Jak se odvažuješ radovat se tak beze strachu, když máš stanout před Bohem, abys vydal počet z každého sebemenšího slova a myšlenky?

74. Uvaž, že je mnoho povolaných a málo vyvolených (Mt 22,14), a že nebudeš-li dávat na sebe pozor, jistější je tvá záhuba než záchrana, zvlášť když je pěšina, která vede k životu věčnému, tak úzká (Mt 7,14).

75. Neraduj se domýšlivě, když víš, kolik hříchů jsi napáchal, a nevíš, jaký má Bůh k tobě Vztah, ale s důvěrou se obávej.

76. Jestliže tě v hodině zúčtování bude tížit, žes nevyužil tohoto času k službě Boží, proč ho neuspořádáš a nevyužiješ teď tak, jak bys chtěl, abys to byl udělal, až budeš umírat?

77. Chceš-li, aby se v tvém duchu zrodila zbožnost a rostla láska k Bohu a touha po Věcech Božích, očisti duši od veškeré žádosti a náklonnosti a nároku tak, aby pro tebe nic neznamenalo nic; neboť jako nemocný, když je z těla vypuzen špatný mok, hned pocítí blaho zdraví a dostává chuť k jídlu, tak ty se zotavíš v Bohu, budeš-li se léčit z toho, co bylo řečeno; a jinak, i kdybys dělal sebevíc, neuspěješ.

78. Toužíš-li najít pokoj a útěchu pro svou duši a opravdově sloužit Bohu, nespokojuj se s tím, co jsi opustil, poněvadž jsi možná na tom tak, že znovu chodíš stejně obtížen, nebo ještě obtíženější než dříve, avšak opusť všechny ostatní věci, které ti zůstávají, a uchyl se k jediné, která nese všechno s sebou, totiž k svaté samotě, provázené modlitbou a svatou a Božskou četbou, a tam vytrvej v zapomnění všech věcí, protože nepříslušejí-li ti z povinnosti, více se zalíbíš Bohu, když se budeš umět ohlídat a sám sebe zdokonalovat, než když je budeš všechny shromažďovat; neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, jestliže dopustí, aby ztratil svou duši? (Mt 16,26).

    2. Zásady lásky

79. Velice držte na uzdě jazyk a mysl a soustavně přenášejte veškeré hnutí na Boha, a váš duch se Božsky rozehřeje.

80. Neživte ducha ničím jiným než Bohem. Odvrhněte pozornost k věcem a do srdce vneste mír a usebrání.

81. Vneste duševní klid do láskyplné pozornosti k Bohu, a když bude zapotřebí promluvit, ať je to se stejným poklidem a mírem.

82. Mějte ustavičně na paměti život věčný i to, že kdo žijí nejzkroušeněji a nejchuději a nejponíženěji, budou se těšit nejvyšší vážnosti a Slávě u Boha.

83. Radujte se ustavičně v Bohu, který je vaší Spásou (Lk 1,47), a uvažte, že je dobré jakýmkoliv způsobem trpět pro Toho, kdo je Dobrý.

84. Uvažte, jak potřebujete být samy sobě nepřítelkyněmi a putovat skrze svatou přísnost k dokonalosti, a uvědomte si, že z každého slova, které byste pronesly mimo řád poslušnosti, se budete před Bohem zodpovídat.

85. Vyjadřuji přání, aby vám Bůh dal, co Jeho Velebnost ví, že vám chybí pro Jeho Čest.

86. Vnitřně i navenek ukřižována s Kristem budete žít v tomto životě s nasycenou a uspokojenou duší a díky své trpělivosti ji vlastnit (Lk 21,19).

87. Soustřeďte láskyplnou pozornost na Boha a nechtějte od Něho zakoušet nebo chápat něco zvláštního.

88. Ustavičnou důvěru v Boha a vážit si přitom u sebe i u sester toho, čeho si nejvýše váží Bůh, což jsou duchovní dobra.

89. Vstupte do svého nitra a pracujte v Přítomnosti svého Snoubence, který je vždycky přítomen a má vás rád.

90. Braňte se tomu, že byste ve své duši připouštěla věci, které nemají duchovní podstatu, aby ve vás nepotlačily zálibu ve zbožnosti a usebrání.

91. Ať vám Ukřižovaný Kristus stačí a s Ním pracujte i odpočívejte a takto sama sebe potlačujte ve všech věcech vnějších i vnitřních.

92. Stále se snažte, aby pro vás věci nic neznamenaly, ani vy pro ně, ale na vše zapomínajíc pobývejte ve svém usebrání se Snoubencem.

93. Velice milujte námahy a přikládejte jim malou závažnost, abyste se zalíbila Snoubenci, který pro vás neváhal zemřít.

94. Chovejte v srdci odolnost proti všem věcem, které vás lákají k tomu, co není Bůh, a buďte přítelkyní Kristova Utrpení.

95. Zachovávejte vnitřní oproštění od všech věcí a nevkládejte zálibu do ničeho časného a zaměříte svou duši na dobra dosud neznámá.

96. Duše, která žije v lásce, ani neunavuje, ani se neunaví.

97. Chudáka, který je nahý, lidé obléknou, a duši, která by se obnažila ze všech svých žádostí a zálib i nechutí, oblékne Bůh do Své Čistoty, Zalíbení a Vůle.

98. Jsou duše, které se válejí v bahně, jako se v něm válejí zvířata, a jiné, jež létají jako ptáci, kteří se ve vzduchu očišťují a zbavují špíny.

99. Jedno Slovo pronesl Otec, a to byl Jeho Syn, a to stále pronáší ve věčném tichu, a v tichu Mu duše má naslouchat.

100. Práce musíme měřit podle sebe, a nikoliv sebe podle prací.

101. Kdo nehledá Kristův Kříž, nehledá Kristovu Slávu.

102. Aby se Bůh zamiloval do duše, nespočine Pohledem na její velikosti, nýbrž na velikosti její pokory.

103. Kdo by se styděl přiznat se ke Mně před lidmi, k tomu se také Já budu stydět přiznat před Svým Otcem, říká Pán (Mt 10,33).

104. Vlasy, které se často česají, budou lesklé, a kdykoliv se člověku zachce je učesat, nikdy s tím nebude potíž. A duše, která by často zkoumala své myšlenky, slova a skutky, což jsou její vlasy, konajíc všechno z lásky k Bohu, bude mít vlasy velmi třpytivé a její Snoubenec jí bude hledět na šíji a zůstane v ní zajat a zraněn v jednom jejím oku, to jest v čistotě úmyslu, s nímž všechno koná. Vlasy se začínají česat od temene hlavy, chceme-li, aby se leskly; všechny naše skutky mají začínat od nejvyššího vrcholu lásky k Bohu, chceš-li, aby byly čisté a jasné.

105. Nebe je stálé a není podrobeno tvoření, i duše, jež jsou Nebeské přirozenosti, jsou stálé, nejsou podrobeny tomu, aby plodily žádosti nebo cokoliv jiného, poněvadž se svým způsobem podobají Bohu, který je navždy Neměnný.

106. Nejíst zakázané pokrmy, což jsou pokrmy tohoto přítomného života, neboť blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni (Mt 5,6). Bůh usiluje o to, aby z nás udělal bohy skrze účast, neboť On je Jím Svou Přirozeností, jako oheň obrací všechno v oheň.

107. Všechna Dobrota, kterou máme, je nám půjčena, a Bůh Ji má ze Svého vlastního Konání; Bůh a Jeho Konání je Bůh.

108. Moudrost do nás vstupuje skrze lásku, mlčení a umrtvování. Velká moudrost je umět mlčet a nehledět na žádná slova ani skutky ani cizí životy.

109. Všechno pro mne a nic pro Tebe. (Srov. Výrok 130)

110. Všechno pro Tebe a nic pro mne. (Srov. Výrok 130)

111. Nechávej se poučovat, nechávej si nařizovat, nechávej se podrobovat a přezírat a budeš dokonalá.

112. Patero škod způsobuje v duši kterákoliv žádost: první, že ji zneklidňuje; druhou, že ji zakaluje; třetí, že ji pošpiňuje; čtvrtou, že ji oslabuje; pátou, že ji zatemňuje.

113. Dokonalost není ve ctnostech, o kterých duše ví, že je má, nýbrž spočívá v těch, které v duši vidí náš Pán, což je pro ni nedostupné; a tak si nemá na čem zakládat, ale má mít sama o sobě velice skromné mínění.

114. Láska nespočívá v tom, že člověk cítí něco velkého, nýbrž že má velké obnažení a souží se pro Milovaného.

115. Celý svět není hoden jediné myšlenky člověka, neboť ta náleží jedině Bohu; a tak každou myšlenku, kterou nevěnujeme Bohu, Mu ukrádáme.

116. Mohutnosti a smysly se nemají celé používat na věci, nýbrž jen tolik, kolik je nevyhnutelné, a to ostatní nechat volné pro Boha.

117. Nedívání se na cizí nedokonalosti, zachovávání mlčení a ustavičný styk s Bohem vymýtí z duše velké nedokonalosti a učiní ji paní velkých ctností.

118. Známky vnitřního usebrání jsou tři: první, jestliže si duše nelibuje ve věcech pomíjivých; druhá, má-li ráda samotu a mlčení a utíká se k tomu, co je dokonalejší; třetí, jestliže to, co jí obvykle pomáhalo, jí překáží, jako jsou úvahy a meditace a skutky, takže duše nemá jinou pohnutku k modlitbě než víru a naději a lásku.

119. Má-li duše více trpělivosti při utrpení a lépe snáší postrádání zálib, je to znamením, že více prospívá ve ctnosti.

120. Patero je vlastností osamělého ptáka. První, že vzlétá do největší výšky; druhá, že nesnáší společnost, i když by byla jeho druhu; třetí, že nastrkuje zobák do vzduchu; čtvrtá, že nemá určitou barvu; pátá, že líbezně zpívá. Tytéž vlastnosti má mít uvážlivá duše, která se má povznášet nad pomíjivé věci a nedbat na ně víc, než kdyby jich nebylo; a má mít tak ráda samotu a mlčení, že by nesnesla společnost jiného tvora; má nastrkovat zobák Vanutí Ducha Svatého a odpovídat na všechna Jeho Vnuknutí, aby se tímto konáním stala hodnější Jeho Společnosti; nemá mít určitou barvu, to jest závislost na ničem, pouze na tom, co je Vůlí Boží; má líbezně zpívat v kontemplaci svého Snoubence a z lásky k Němu.

121. Návyky na dobrovolné nedokonalosti, které nikdy nelze úplně přemoci, nejen brání sjednocení s Bohem, ale i tomu, aby člověk dospěl k dokonalosti; jsou to zvyk hodně mluvit, nějaké to nepřekonané drobné zalíbení, jako třebas v osobě, oděvu, cele, knize, v nějakém jídlu, a některé hovory a chuť mít něco rád, vědět a slyšet a jiné podobné.

122. Chceš-li se chlubit a nechceš vypadat hloupě a bláznivě, odstraň od sebe věci, které nejsou tvoje, a to, co zůstane, bude tvou chloubou. Jestliže však všechny věci, které nejsou tvoje, odstraníš, k ničemu ovšem nebudeš mít vztah, a proto se nemáš ničím chlubit, nechceš-li upadnout do ješitnosti. Nyní však sestupme zvlášť k Darům oněch Milostí, jež dělají lidi milými a příjemnými před Očima Božíma; jisté je, že těmito Dary se nemáš chlubit, poněvadž ani nevíš, máš-li Je.

123. Ó, jak Sladká bude pro mě Tvoje přítomnost, který jsi Nejvyšší Dobro! Mlčky k Tobě přistoupím a odkryju Ti Nohy, abys považoval za dobré připojit mě k Sobě v manželství, a neoddechnu si, dokud si nebudu hovět v Tvém Náručí (Rt 3,4-9). A nyní Tě prosím, Pane, abys mě v žádnou dobu neopouštěl v mém usebrání, protože bych přišla o svou duši.

124. Jste-li zbavena všeho vnějšího, připravena o všechno vnitřní, oddána Věcem Božím, ani úspěšnost vás nezadrží, ani nezdar vám nevadí.

125. Duše, která je sjednocena s Bohem, se Ďábel bojí jako Samého Boha.

126. Nejčistší utrpení přináší a vyvolává nejčistší pochopení.

127. Duše, která chce, aby se jí Bůh odevzdal Celý, musí se celá odevzdat a nic si nenechat.

128. Duše, která je sjednocena s Láskou, nemá ani první hnutí.

129. Staří přátelé Boží se jen zcela výjimečně proti Bohu prohřeší, poněvadž jsou již nade vším, co je může k prohřešení přivádět.

130. Můj Milovaný, všechno drsné a namáhavé chci pro sebe, a všechno hebké a příjemné chci pro Tebe!

131. Pro svůj pokrok máme nejvíce zapotřebí chutí i jazykem mlčet před tímto Velkým Bohem, jehož mluvou, kterou nejraději slyší, je mlčenlivá láska.

132. Zbavit se oslnění při hledání Boha: světlo, které je nám užitečné ve vnějších věcech, abychom neupadli, je naopak na škodu ve Věcech Božích, takže lépe je nevidět a duše má více jistoty.

133. Více se získá na Statcích Božích za jednu hodinu než na našem za celý život.

134. Libuj si v tom, že neznáš sama sebe ani že tě neznají jiní. Nikdy nehledět na cizí dobro ani zlo.

135. Pobývat sám s Bohem, přitom pracovat, skrývat Boží Dobra.

136. Kráčet k prohře a k tomu, aby nás všichni předčili, je vlastností duchů statečných, hrudí ušlechtilých; vlastností štědrých srdcí je spíše dávat než přijímat, až nakonec dají sama sebe, neboť považují za velkou zátěž vlastnit se, protože raději jsou vlastněna a cizí sobě, neboť spíše než sami sobě patříme onomu Nekonečnému Dobru.

137. Velká špatnost je více hledět na Boží Dobra než na Boha Samého. Modlitbu a odřeknutí.

138. Pohleďte na to Nekonečné Vědění a na to Skryté Tajemství, jaký Mír, jaká Láska, jaké Ticho je v té Božské Hrudi, jak povznesená je ta věda, kterou tam učí Bůh, což je to, co nazýváme anagogickými úkony, jež tolik rozněcují srdce!

139. Velice se zhoršuje a poškozuje tajemství svědomí pokaždé, když někdo odhaluje lidem jeho plod, neboť tehdy dostane za odměnu plod pomíjivé pověsti.

140. Mluvte málo a do věcí, na něž nejste tázán, se nepleťte.

141. Vždycky se snažte nosit v sobě Boha Přítomného a uchovávat v sobě čistotu, které vás Bůh učí.

142. Nevyhýbejte se tomu, aby vás všichni opravovali, ani to neodmítejte; s klidnou tváří vyslechněte jakoukoliv výtku; myslete si, že vám to říká Bůh.

143. Žijte tak, jako by na tomto světě nebylo nikoho jiného než Bůh a vy, aby nemohlo být vaše srdce zadržováno něčím lidským.

144. Považujte za Milosrdenství Boží, když se vám někdy dostane dobrého slova, poněvadž žádné nezasluhujete.

145. Nikdy nenechávejte rozptylovat své srdce, i kdyby to bylo jen na dobu jednoho Kréda.

146. Nikdy neposlouchejte řeči o cizích slabostech, a kdyby si vám některá stěžovala na jinou, dokážete jí pokorně říci, aby vám neříkala nic.

147. Na nikoho si nestěžujte, na nic se neptejte, a budete-li se musit zeptat, ať je to málo slovy.

148. Neodmítejte práci, i když by se vám zdálo, že na ni nebudete stačit. Všichni ať ve vás nacházejí laskavost.

149. Neodmlouvejte; v žádném případě nepronášejte slova, která by nebyla čistá.

150. Cokoli mluvíte, ať je takové, aby se nikdo neurazil, a ať je to o věcech, kde by vám nevadilo, kdyby se to všichni dozvěděli.

151. Neodmítejte nikomu to, co máte, i kdybyste to potřebovala.

152. Mlčte o tom, co vám Bůh dal, a vzpomeňte si na onen výrok Snoubenky: Mé tajemství pro mne (Iz 24,16).

153. Snažte se uchovávat srdce v míru; ať vás neznepokojí žádná událost tohoto světa; uvažte, že všechno má svůj konec.

154. Nepozastavujte se mnoho ani málo nad tím, kdo je proti vám nebo s vámi, a vždy se snažte zalíbit svému Bohu. Proste Ho, aby ve vás uplatnil Svou Vůli. Velice Ho milujte, neboť jste Mu tím povinována.

155. Dvanáct hvězd, aby se dospělo k nejvyšší dokonalosti: láska k Bohu, láska k bližnímu, poslušnost, čistota, chudoba, účast v chóru, kajícnost, pokora, umrtvování, modlitba, mlčení, mír.

156. K tomu, co bys měla dělat, si nikdy neber za příklad člověka, ať by byl sebesvětější, protože Ďábel před tebe postaví jeho nedokonalosti, ale napodobuj Krista, který je nanejvýš Dokonalý a nanejvýš Svatý, a nikdy nepochybíš.

157. Hledejte ve čtení a naleznete v meditaci; tlučte v modlitbě a otevřou vám v kontemplaci.

     
     3. (Výstrahy, které shromáždila Magdaléna od Ducha Svatého, bosá karmelitka z Beasu)

158. Tomu, kdo s čistou láskou pracuje pro Boha, nejenom nejde o to, aby to lidé věděli, ale nedělá to ani proto, aby to věděl Sám Bůh; a i kdyby se o tom Bůh nikdy nedozvěděl, nepřestal by takový člověk konat stejné služby a se stejnou radostí a láskou.

159. Jiný návod, jak překonávat žádosti: Nosit v sobě stálou chuť napodobovat Ježíše Krista ve všech svých skutcích a přizpůsobovat se Jeho Životu, nad nímž je třeba se zamýšlet, abychom Jej dovedli napodobovat a ve všem si počínat tak, jak by si počínal On.

160. Abychom to mohli dělat, je nezbytné zříci se jakékoliv žádosti nebo záliby, jestliže by nebyla čistě jen pro Čest a Slávu Boží, a zůstávat ve vyprázdnění z lásky k Tomu, který v tomto Životě neměl za úkol ani nechtěl víc než plnit Vůli Svého Otce, kterou nazýval Svým Jídlem a Pokrmem (Jan 4,34).

161. K umrtvování čtyř přirozených vášní, což jsou radost, smutek, strach a naděje, přispívá následující:

     Vždycky se snažit přiklánět se nikoliv k tomu snadnějšímu, nýbrž k tomu obtížnějšímu.

     Nikoliv k tomu chutnějšímu, nýbrž k tomu, čemu se chuti nedostává; nikoliv k tomu příjemnějšímu, nýbrž k tomu, co nic příjemného neposkytuje.

     Neklonit se k tomu, co je odpočinkem, nýbrž k tomu namáhavějšímu.

     Ne k tomu, co je útěchou, nýbrž k tomu, co útěchou není; nikoliv k tomu, co je více, nýbrž k tomu, co je méně.

     Nikoliv k tomu vyššímu a drahocennějšímu, nýbrž k nižšímu a opovrhovanějšímu.

     Ne k tomu, co znamená něco chtít, nýbrž k tomu, co znamená nechtít nic.

     Nehledat na věcech to lepší, nýbrž to horší a snášet obnažení a vyprázdnění a chudobu pro Ježíše Krista ve všem, co je na světě.

162. Proti žádostivosti:

     Snažit se jednat v obnažení a přát si, aby to dělali i ostatní.

     Snažit se mluvit s pohrdavostí vůči sobě a přát si, aby to dělali všichni.

     Snažit se smýšlet o sobě nízce a přát si, aby to dělali i ostatní.

163. Mějte v srdci odolnost proti všemu, co by vás podněcovalo k něčemu, co není Bůh, a ráda trpte pro Krista.

164. Pohotovost v poslušnosti, radost z utrpení, umrtvovat zrak, nechtít nic vědět, mlčení a naděje.

165. Velice kroťte jazyk a myšlení a ustavičně v sobě noste oddanost k Bohu a velmi se vám roznítí Božský Duch. Mnohokrát si to čtěte.

     
     4. (Výstrahy připomínané Marií od Ježíše)

166. Pozvedávat se nad sebe, nelpět na ničem stvořeném.

167. Být obrácená proti sobě, rozzlobená na sebe a nikdy se nezastavovat.

168. Utíkat s myšlením od nich a zavírat dveře přede všemi.

169. Zbavena všech zálib, myšlenek a představ, s dojetím a slzami vzdychej ten sladký zpěv.

     
     5. Jiné výstrahy

170. Čím více se odlučuješ od věcí pozemských, tím více se blížíš Nebeským a více nacházíš v Bohu.

171. Kdo by dovedl všemu zemřít, bude mít život ve všem.

172. Odstup od zla, konej dobro a hledej pokoj.

173. Kdo si stěžuje nebo reptá, není dokonalý, ba ani dobrý křesťan.

174. Pokorný je ten, kdo se ukrývá ve své vlastní nicotě a dovede se oddat Bohu.

175. Mírný je ten, kdo umí snášet bližního a snášet sám sebe.

176. Chceš-li být dokonalý, prodej svou vůli a dej ji chudým duchem a jdi ke Kristu cestou mírnosti a pokory a následuj Ho až na Kalvárii a ke Hrobu.

177. Kdo se spoléhá sám na sebe, je horší než Ďábel.

178. Kdo nemiluje svého bližního, nenávidí Boha.

179. Kdo si počíná vlažně, je blízko pádu.

180. Kdo utíká před modlitbou, utíká před vším dobrým.

181. Lepší je ovládat se v řeči než se postit o chlebu a vodě.

182. Lepší je trpět pro Boha než dělat zázraky.

183. Ó, jaké to budou Rozkoše, jež budeme zakoušet při pohledu na Nejsvětější Trojici!

184. Nepodezírej svého bratra, nebo ztratíš čistotu srdce.

185. Čím více nesnází, tím lépe.

186. Co dovede ten, kdo nedovede trpět pro Krista?