KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Jan Pavel II. (1920 - 2005)

„... To konejte na Mou Památku.“

Jaká „Památka“? Víme, že tomuto výrazu je třeba dát přesný význam, který daleko přesahuje hranice prosté dějinné připomínky. Jsme zde v řádu biblické „Památky“, jež zpřítomňuje samu onu Událost. Je to Památka - Přítomnost! Tajemstvím tohoto Zázraku je Působení Ducha Svatého, kterého kněz vzývá, když vztahuje ruce nad dary chleba a vína: „Posvěť Svým Duchem tyto dary, které před Tebe klademe, ať se stanou Tělem a Krví našeho Pána Ježíše Krista.“ Kněz tedy Utrpení, Smrt a Vzkříšení Krista jen nepřipomíná; Duch Svatý působí, že se na Oltáři prostřednictvím služby kněze uskutečňují. Kněz jedná opravdu in Persona Christi. Co Kristus vykonal na Oltáři Kříže a co předtím ustanovil ve Večeřadle jako Svátost, to kněz obnovuje v Síle Ducha Svatého. V té chvíli je jakoby obestřen Mocí Ducha Svatého a slova, která pronáší, nabývají téhož významu, jaký měla Slova Kristova při Poslední Večeři.

…
Kněz jako správce „Božích Tajemství“ slouží obecnému kněžství věřících. Hlásáním Slova a slavením svátostí, zvláště Eucharistie, poučuje Boží lid o tom, že má účast na Kněžství Kristově a zároveň jej pobízí, aby je plně uskutečňoval. Když po Proměňování zazní slova: „Mysterium fidei“, všichni jsou vybízeni, aby si uvědomili jakousi zvláštní existenciální hutnost toho, co je to Tajemství Krista, Eucharistie a kněžství.

Nečerpá kněžské povolání právě odtud svou nejhlubší motivaci? Je to motivace, která je už celá přítomna ve chvíli kněžského svěcení, ale kterou je nutno vnitřně obnovovat a prohlubovat během celého života. Jen tak může kněz stále hlouběji objevovat Velké Bohatství, které mu bylo svěřeno. Po padesáti letech od svého kněžského svěcení mohu říci, že v onom Mysterium fidei nacházím každý den stále hlubší smysl svého kněžství. Tam je míra Daru, a tam je také míra odpovědi, jakou tento Dar vyžaduje. Dar je vždy větší'! A je krásné, že je tomu tak. Je krásné, že člověk nikdy nemůže říci, že plně odpověděl na tento Dar. Je to Dar a je to také úkol: vždy! Tohle si uvědomovat znamená plně žít své kněžství.
…

Hluboké očekávání člověka

Jestliže analyzujeme, co očekává současný člověk od kněze, vidíme, že je v něm v podstatě jedno jediné velké očekávání: touží po Kristu. To ostatní - co slouží na hospodářské, společenské a politické úrovni můžeme žádat po jiných. Od kněze žádá Krista! Má právo očekávat, že se o NCěm dozví především prostřednictvím hlásání Slova. Jak učí koncil: „Kněží mají především povinnost hlásat všem Boží Evangelium“ (Presbyterorum ordinis, 4). Avšak hlásání směřuje k tomu, aby se člověk setkal s Ježíšem, zvláště v Tajemství Eucharistie, která je Živým Srdcem Církve a kněžského života. Moc, jakou má kněz nad Eucharistickým Tělem Krista, je Tajemná a Nepochopitelná. Touto Mocí se stává správcem Největšího Dobra Vykoupení, protože dává lidem Vykupitele „in persona“, osobně. Slavení Eucharistie je pro každého kněze Nejvznešenějším a Nejposvátnějším Úkonem. A pro mne bylo Slavení Eucharistie již od prvních let kněžství nejen Nejposvátnější Povinností, ale především Nejhlubší Potřebou duše.