KARMEL - Hora Matky Boží

Je jedna ctnost potřebná tak jako každá jiná, ba potřebnější než všechny ostatní, poněvadž působí, že jiné ctnosti jsou ctnostmi a nikoliv chybami. Na př. horlivost je důležitá a nezbytná ctnost, zvláště má-li za účel Slávu Boží a Spásu duší. Horlivost nevčasná, horlivost nemírná je však chybou. Neboť často by dosáhla cíle větší umírněnost, více promyšlený způsob jednání a lépe by se zachovala láska i spravedlnost. Ctnost, kterou míním, pobízí i zdržuje, podněcuje i mírní. Tato ctnost slove opatrnost. Její výměr zní: »Opatrnost je správný způsob jednání,« jinými slovy je to ctnost, pořádající prostředky k dosažení cíle celého života. Je přísloví — proto je to pravda potvrzená zkušeností — že ctnost je uprostřed. Tento střed záleží v tom, že činíme vše, čeho ctnost žádá, kdy toho žádá, kde toho žádá, jak toho žádá. Proto je úkolem opatrnosti hledati tento střed a udržeti se v něm. Život sv. Josefa ukazuje nám mnoho příkladů, v nichž světec osvědčil tuto ctnost v míře vynikající, takže ho právem pozdravuje Církev Sv. v litanii jako muže svrchovaně moudrého: »Josefe nejmoudřejší, oroduj za nás!« Jedna opatrnost je ctností a tu měl sv. Josef v plné míře. Druhá opatrnost je lidská a tou se nedal sv. Josef nikdy ovládati. Je totiž jistá opatrnost, která je chybou, ba neřestí. Tuto opatrnost měl náš světec v nenávisti a lkal nad ní, když viděl, jak se jí užívá na záhubu nevinných dítek a jak je postavena do služeb zločinu a nepravosti. I. Opatrnost Nebeská. — 1. Ctností je ta opatrnost, která učí člověka pohrdati vším, jen aby dosáhl cíle, pro nějž byl stvořen. Tato opatrnost sklání jej k odevzdanosti do vůle Boží v těžkých chvílích života. Tato opatrnost učí ho vybírati nejvhodnější prostředky pro dosažení svatých plánů, pro naplnění životního úkolu. Není snadné získati si tuto ctnost. Snadné je jen jasně chápati její výbornost a uznávati její nutnost. Ctnost opatrnosti je ctností rozumovou. Dokud pobývá ve vysokých oblastech pouhého myšlení, požívá obdivu pro svou krásu. Jakmile však sestoupí do Činného života a svým světlem rozlišuje dobro a zlo v nás, tu se střetne ihned s vášněmi a ty ji nezřídka zatlačí do pozadí. Ovidius vystihl tento stav věcí pověstným veršem: Video meliora proboque. Vidím dobro a schvaluji je. Toť je moudrost, která osvěcuje, moudrost, která předkládá dobro a proniká je. Deteriora sequor. Jdu však za zlem. Toť jsou vášně, které se nestarají o křesťanskou opatrnost a zneužívajíce svých vlastních sil, zabočují na cestu, na niž se dává svědomí jen s nechutí a na níž je pronásledují úzkosti a výčitky. 2. Nebeská moudrost a opatrnost byla vlastností našeho sv. Patriarchy. Když se zasnuboval s Marií, nedal se unášeti náladou, smyslností, nýbrž dal se vésti těmi, kdož mu mohli býti učiteli, totiž chrámovými kněžími. Zvláště pak nám ukázal sv. Josef, jak máme hledati při rozhodování radu, nikoli ve vášni, nýbrž v modlitbě a u Boha, když shledal na Marii po Jejím návratu z domu Alžbětina znatelné známky Mateřství. Jiný člověk, který by nebyl jako on plný oné moudrosti, které se naučíme ve škole zbožnosti a spravedlnosti, bez průtahů by to oznámil soudcům a uvedl by Marii Pannu do hanby a potupy Co však učinil sv. Josef? »Chtěl Ji tajně propustiti!« (Mat. 1, 19.) Neměl důvodů špatně o Ní souditi. Zamýšlel ponechati Ji Rukám Boží Prozřetelnosti. Prosil Boha, aby se ujal Cti jeho Snoubenky. 3. Tato opatrnost je velmi potřebná i všem nám, abychom volili lepší cesty pro Spásu své duše. S jakou lehkomyslností vydáváme v nebezpečí nejvyšší zájmy své duše! Zcela jistě nejednáme takto, kde běží o naše věci časné. Jak jsme tehdy obezřelí, jak počítáme, jak odměřujeme! Trochu bychom potřebovali všichni této opatrnosti při jednání podobném, jako u sv. Josefa. Netvrdím, že by se bližní nemohl dopustiti omylu. A jistě se dopouští chyb. Ale většinou jsou chyby druhých jen naše předsudky, ba dokonce jen naše nápady. Jen zvolna při posuzování druhých! Neroztrušujme do větru věc sotva zaslechnutou; zjištěme napřed její pravdivost! A dále — načpak je třeba krmit zvědavce, zlomyslníky a povaleče zprávami, které známe? Trochu opatrnosti, trochu umění mlčeti. Kolik nesvárů by se ušetřilo! Mluvíváme lehkomyslně, bez rozvahy. Takto však můžeme způsobiti veliké zlo, ani se toho nenadějeme. II. Opatrnost světská. — 1. Jako jest opatrnost Nebeská, ctnost stěžejní, která tvoří se statečností, umírněností a spravedlností základy mravních ctností, je též opatrnost světská, která zajisté není ctností. Shoduje se totiž s prohnaností a úskočností pro dosažení úspěchu v svých plánech, pro dobytí určitého místa, pro provedení určitého záměru. Tato opatrnost si nepřipouští mnoho starostí při volbě prostředků, ba dokonce hlásá nauku, že každý prostředek je dobrý, vede-li jen k vytčenému cíli. Je to opatrnost politiky bez svědomí, opatrnost podvodného obchodování, opatrnost kramářská, která se nestará o jemné mravní zásady, jen když je hodně napěchována kapsa a když se obchodu daří. Svět schvaluje tuto opatrnost a ty, kdož se jí všude řídí, chválí jako pravé lidi, jako muže rozumějící svým věcem. Ježíš Kristus nazývá v Evangeliu tyto lidi syny světa, prohlašuje je za moudřejší nad syny světla v jejich jednání, dává je za vzor a na povzbuzení dobrým, aby byli dobří tak obezřelí a obratní v dosahování svých dobrých cílů, jako zlí jsou obezřelí a obratní v provádění svých záměrů převrácených. Avšak nechválí je — naopak odsuzuje! 2. Náš světec byl dalek opatrnosti těla a krve. Sv. Josef, jsa přímý a prostý, neznal cestiček lsti a chytrosti. Když se mu zjevil anděl a nařizoval mu útěk do Egypta, nenamítal ani slova. Byl by mohl propuknouti v nářek. Neučinil to. Byl by mohl žádati od anděla obšírnější vysvětlení celé věci. Nestaral se o to. Každý z nás byl by snad dal vyslanci Nebes nějaké rady: Anděle dobrý, což nejsou jiné prostředky na záchranu Syna Božího? Což nemáš všechnu moc v svých rukou? Proč mě posíláš, svatý anděle, do této daleké země, do země modlářské, kde není znám Bůh israelský? A což nebylo by lepší, atd. Ani slova však nepronesl náš sv. Patriarcha. Sklonil hlavu, probudil Marii a vydal se na neznámé stezky, do země, v níž nikdy nebyl, jsa zcela odevzdán do Rukou Prozřetelnosti Boží. 3. Tato prostota musí býti i naší vlastností. Pravím: prostota a nikoli hloupost. Žijeme dnes ve světě, kde nám není dovoleno žíti jako ve snách, a ani nikdy dovoleno nebylo. Též ke konání dobra, a především k tomu je potřebí za našich dnů více než kdy jindy dávky dobré obratnosti, jak jí byli obdařeni svatí. Ježíš Kristus nám praví: »Buďte opatrní jako hadové a prostí jako holubice.« (Mat. 10, 16.) Prostí, abychom nečinili nikomu zle. Opatrní, abychom si sami nedali ubližovati. Prostí, abychom soudili laskavě o bližním, opatrní, abychom našli prostředky, jak činiti dobře všem. Nikdy však nesmíme jednati podle té opatrnosti, kterou cení a chválí svět a jež je uplatňována ve světě na všech stranách. Náš způsob jednání může dostati příhanu hlupáctví. Buďsi! Jména nemění podstatu věcí. Přijde den, kdy tito hlupáci se ukáží vpravdě moudrými, vpravdě opatrnými. Tehdy uslyšíme křičet chytráky světa: My bláhoví! Jejich život jsme pokládali za bláznovství. A zatím nebyl takový. Oni byli opravdu moudří, opravdu opatrní, poněvadž byli moudří Moudrostí Kříže a opatrní opatrností Evangelia! III. Opatrnost ďábelská. — 1. Je ještě jedna opatrnost, kterou bych nejraději nazval opatrností bezbožnou, kdyby to bylo lze a nebyl to protiklad v slovech. Je to opatrnost těch, kteří bojují proti Kristu a Jeho Církvi, proti spravedlnosti a proti pravdě. Tito lidé jsou přesvědčeni, že svými úskoky, svými šalbami, svými pletichami roztříští plány Prozřetelnosti a zvrátí řád, jejž Bůh vtiskl do věcí. Kolik lidí nadutých pýchou a zbavených smyslů satanským záštím pracuje od věků, aby podkopali půdu pod nohou Snoubenky Kristovy, Církve, a způsobili Její pád! Jejich mysl je pravou zbrojnicí nejodvážnějších a nejhroznějších vynálezů, schopných zničiti svět, kdyby nebyl udržován Rukou Nebes. Jak pošetilé to pokusy! Ale tyto pokusy nikdy neustávají. Každý z těchto borců má novou zbroj. Každému z nich se zdá, že je mu dopřáno dospěti tam, kam nedošel jeho soupeř, každý z nich myslí, že našel cestu dosud neprozkoumanou, a novou zbraň dosud nevyzkoušenou. Bůh se jim směje: Deus irridebit eos! Uchopí je za osidlo jejich vlastní pýchy a srazí je jako obry bájí, svržené Jovem. 2. Sv. ochránce Josef byl svědkem takového boje, prvního boje, jenž se rozzuřil na zemi proti Osobě Ježíše Krista. Vzpomeňme na Heroda! Ježíš Kristus přichází na svět, Herodes dostává od králů zprávu, že se narodil nový král židovský. Leká se, s ním se leká celý dvůr. Po prvním zděšení rodí se v hlavě tohoto muže bez svědomí, jenž byl potřísněn zločiny i ve vlastním domě, krvavý plán. Sprovoditi se světa všechny novorozence do dvou let. Takovému krveprolití neunikne jistě novorozený král. Plán se zdál vrcholem chytrosti a prohnanosti. Opatrnost, svrchovaná opatrnost! Nikdo nesmí zvěděti o plánu až do jeho provedení. Stanovená hodina nadešla: Betlem a jeho okolí rozléhá se nářkem, protože je proměněn v jatky. Vraždění jest u konce. Herodes je jistě šťasten! Kdo mohl uniknouti jeho nástrahám? Ježíš Kristus je však již v dáli: Josef Jej zachránil. Tato bezbožná opatrnost, tato ďábelská politika naplnila zajisté hrůzou našeho světce. Jak bolestnou ránu zasadila jeho dobrému srdci! 3. Opatrnost Herodova vytvořila celou školu. Kolik to bylo již od jeho doby krveprolití, kolik obětí! Tuto opatrnost osvědčovali pronásledovatelé Církve za všech věků. Tuto opatrnost začali ukazovati židé, když chtěli k Hrobu Páně strážce, které pak podplatili, aby nemluvili o Zmrtvýchvstání. Tímto způsobem postupovala ona opatrnost po všechna století a za našich časů potlačila v Italii řeholní řády zákonem z r. 1868. Ve Francii zrušila konkordát r. 1903 atd. atd. Proti stoupencům této moudrosti pronesl již Svůj Rozsudek Ten, jenž přemůže všechno: »Zkazím moudrost mudrců a zavrhnu opatrnost opatrných.« (I. Kor. 1, 19.) Nesvedou nic svými pikli, strhnu jim všem masku s tváře! Zdáli se moudrými a zatím všechny národy světa spatří, jak prohloupili jejich vůdcové! Jako Josef oplakávejme i my zkázu, kterou natropí tito ničemové, ale nebojme se jich! Bůh přijde a zahanbí je.

Giovanni Sandigliano: Jděte k Josefovi! Praha. 1935.