Sv. Josef a Mariin Slib Panenství
V židovské společnosti, která setrvání v panenství už nepraktikuje a už si ho nechrání (nejsou tu ani instituce, které by je chránily, ani vzory, které by je praktikovaly), mohl být slib zachován jen v rámci manželství. Manželství bylo proto pro Marii nutností: jen v manželství mohla uskutečnit svůj záměr: jen manželství Ji mohlo představit jako Pannu. Ale protože v tomto manželství nesmělo Jejímu Panenskému Povolání nic stát v cestě, předpokládalo to, že Její muž, kterého Jí Její rodina vybrala, bude chápat a respektovat Její Slib. Tento Úkon Odevzdání, který uskutečnila, byl tedy Úkonem Víry. Předpokládáme, že oba, Maria i Josef, byli mladí a byli si vědomi odpovědnosti, že aniž by znali svou mimořádnou budoucnost, žili v dokonalé přítomné připravenosti. Představuji si Josefa jako mladého, plného síly, jako libanonského pastýře, o kterém pěje Píseň písní. Že by proto nemiloval? Že by proto nebyl zamilován? Měl nepochybně pocit, že tato mladá Dívka a on patří k sobě, a byl si vědom Její velké nadřazenosti nad sebou. Láska muže si bere lásku ženy jako vzor, jako tichou vychovatelku své mužné síly. Maria učinila Josefa panickým, jako svým úsměvem měla učinit panickými mnoho mužů z onoho kněžského rodu, který děkuje právě Jí, že v tomto světě prožívá v lásce tajemství mužského panictví. Josef a Maria se zřekli otcovství a mateřství; nevěděli však, co plodného se skrývalo v této Oběti; nemohli tušit, co nevýslovného, co nepochopitelného se má mezi nimi přihodit. A přesto nemělo jejich sjednocení žádnou podobnost s uzavřeným spojením v dvojím klášteře spojeném do jednoho. Byli přeplnění nadějí. Musela v nich být předtucha, že budoucnost světa spočívá na této Jejich dohodě.
