Beatifikační zázrak manželů Martinových
Sv. Louis a Zélie Martinovi (1823 - 1894 * 1831 - 1877)
V neděli 19. října 2008 proběhla beatifikace manželů Ludvíka a Zélie Martinových, rodičů sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře. Stali se tak druhým blahoslaveným manželským párem v celé historii Církve. (první byli italští manželé Luigi a Maria Beltrame Quattrocchi, blahořečení 21.10. 2001) Životem manželů Martinových jsme se již v časopise Karmel zabývali a nyní je také možno si o nich přečíst více v nově vydané knize Rodiče Terezie z Lisieux.(1) Právě jejich svatý život, jejich příklad a jejich spiritualita formovaly život, svatost a spiritualitu jejich dcery Terezie. Troufám si říci, že tato učitelka Církve (byla jí prohlášena v roce 1997) se více než kde jinde vyučila právě u nich.
Tématem tohoto článku je však něco jiného: zázrak, který se odehrál na přímluvu manželů Martinových. Není zdaleka jediným jimi vyprošeným zázrakem, ale tento byl jako zázrak oficiálně uznán v rámci procesu beatifikace. Jedná se o zázračné uzdravení malého dítěte. Ludvík a Zélie, kteří sami přišli o čtyři malé děti, se přimluvili za těžce nemocné dítě italské rodiny.
Pietro Schiliro se narodil 25. května 2002 v Monza v milánské diecézi rodičům Adele a Valterovi Schiliro jako jejich šesté dítě. Přišel na svět se závažnou plicní dysfunkcí, musel být hospitalizován a byl zcela závislý na respirátoru. 3. června jej rodiče dali pokřtít, vědomi si nebezpečí smrti. O dva dny později lékaři potvrdili, že malý Pietro pravděpodobně nepřežije ani s pomocí respirátoru. Otec Antonio Sangalli, bosý karmelitán a přítel rodiny, přinesl obrázky manželů Martinových, vyprávěl o nich Schilirovým a navrhl jim modlit se k rodičům sv. Terezky novénu. K modlitbě za uzdravení chlapce se připojila celá farnost, přátelé, spolupracovníci; obrázky s novénou se dostaly až do Kambodže, kde působil jiný přítel rodiny – misionář. Po první novéně se modlili ještě tutéž novénu podruhé, k té se přidali také lékaři a zdravotní sestry.
Mezitím sestra paní Adely prosila i sv. Terezii, aby sestřině rodině pomohla. Otevřela knihu Terezčiných dopisů na místě, kde píše o misionářském povolání malého dítěte. Tato pasáž pomohla Schilirovým pochopit a přijmout, že utrpení jejich dítěte je jeho podíl na Vykupitelském Poslání Krista.
29. června, na svátek sv. Petra – křestního patrona nemocného dítěte – si ošetřovatelka všimla náhlého zlepšení Pietrova zdravotního stavu. Během několika dnů začal dýchat bez pomoci respirátoru a za necelý měsíc, 26. července, byl z nemocnice propuštěn zcela zdráv. Toto nečekané uzdravení má mnoho svědků včetně sedmi lékařů, kteří je prohlásili za nevysvětlitelné.
Uzdravení Pietra Schiliro, dnes už sedmiletého, oficiálně uznal jako zázrak na přímluvu manželů Martinových, nezbytný k jejich beatifikaci, milánský arcibiskup kardinál Dionigi Tettamanzi. Stalo se tak slavnostně 10. června 2003 v přítomnosti mnoha svědků zázraku: Pietrových lékařů, rodiny i samotného Pietra, který se batolil po kapli a kolem stolu, na němž kardinál podepisoval dekret o zázraku.
Ludvík a Zélie prožili v důvěře v Dobrého Boha mnoho těžkých životních situací; tuto důvěru předali své dceři a ona této důvěře stále učí lidi na celém světě. Svým láskyplným vztahem k Dobrému Otci si Terezka získává stále nová srdce. A takovému vztahu s Bohem – nijak naivnímu, ale prověřenému realitou – mohou a chtějí Martinovi učit i nás. Hovoří o tom také rodiče zázračně uzdraveného Pietra. Jeho uzdravení jim bylo Znamením Boží Lásky a Božího Zájmu o jejich obyčejný život: „Děkujeme stále Bohu za Jeho Milost. Přijal přímluvu Ludvíka a Zélie a uzdravil našeho Pietra. Ukázal Svou Lásku Zázrakem, aby nám pomohl rozpoznat Svou Milující Přítomnost v našich obyčejných životech. Ludvík a Zélie přijali okolnosti svého života s důvěrou v Dobrotu Otce a to nám pomáhá v naší každodenní existenci.“
Zdroj: http://www.karmel.cz/old/casopis/2009/04-09.php#c3
