»Nauka« sv. Marie Magdalény de Pazzi (2)
Duch nespočine v duších těch, kdo vedou jedovaté řeči
O sv. Marii Magdaléně je známo, že to byla světice Ducha Svatého, která Jej přijala ve všech Jeho Podobách. Často o Něm mluví, a to s největší láskou a úctou.
„Duch Svatý vychází z Otce a Slova tak Líbezným Způsobem, že to nelze vyjádřit". Je „Dechem v Souznění Lásky" mezi Otcem a Slovem; je z podstaty Láskou, která „rozpaluje a roztavuje Láskou". „Celá Nejsvětější Trojice je Hořícím Ohněm, z něhož vyšlehuje tento Blesk Ducha Svatého, který je jednou ze tří Božských Osob, a jako oblak přichází zastínit naše duše. Ó, kdo kdy viděl Oblak snášet se nad řekou tak krásně, jak to činí tento Láskyplný Duch, aby se usadil v našich duších?" Je jako „milý vánek", který zavanutím do „Oblaků halících Boží Úradky dá pršet na zem onu líbeznou půvabnou a sladkou vodu" Milosti. „On je Rozdavatelem Pokladů, které jsou v Lůně Otcově, a Pokladníkem Úradků, které jsou mezi Otcem a Slovem."
Duch Svatý působil již od Stvoření „tohoto velikého stroje světa", ale zvláště je činný v Díle Vykoupení. Duch Svatý způsobil Vtělení Slova. On „vzal Slovo z Lůna Otcova a zasadil je do Lůna Mariina". „Vidím tohoto Ducha Čistoty, jak nehybným pohybem sestupuje od Otce a proudem se vlévá do Marie". „Tento Duch byl stále s Lidstvím Slova, od počátku Vtělení až do Návratu do Nebe, a působil s Vtěleným Slovem vše, co učinilo a vykonalo ve Svém Lidství." „Duch Svatý vlastnil toto Svaté Lidství jako Své." „Tento Duch je vždy poznamenán Vzácnou Pečetí Krve Slova, Zabitého Beránka, a Beránkova Krev Jej má k tomu, aby k nám přišel, i když i On Sám k tomu tíhne a chce přijít."
Marie Magdaléna de Pazzi dává Duchu Svatému mnoho Jmen, která obrazně vyjadřují různé účinky Jeho Působení. Uveďme aspoň některá z nich: Holubice, Oblak, Oheň, Olej, Řeka, Sloup, Síla, Ohnivé Jazyky, Magnet, Orel, Paprsek, Slunce, Zapečetěný Pramen, Trůn, Břitva, Keř, Ratolest, Desky Mojžíšovy, Šíp, Roh, Dech, Ústa, Zvuk, Kopí aj.
Jako utvořil Lidství Slova a působil v Něm, tak Duch Svou Přítomností stále nově utváří Jeho Mystické Tělo, Církev, a žije a působí v Ní, a tak proměňuje svět. Vede duše až k nejvyšší svatosti, ke „spojení s Bohem, k »pojmutí« Boha do sebe, k nalezení nejvyššího štěstí v Bohu". Taková duše „v Duchu Svatém na každém kroku tisíckrát zrodí Boha (kdyby mohl být zrozen Ten, který zrozen být nemůže). Ve styku s tímto Duchem Lásky každým slovem, myšlenkou a touhou rodí Krista. To již není pouze jeden Bůh, ale tisíce, tisíce »Bohů«, jeden Bůh v podstatě a ve třech Osobách, ale tisíce, tisíce »Bohů« účastí, společenstvím a spojením".
Překážky, které brání vylití Ducha Svatého do duše, jsou: obojakost úmyslů, zatvrzelost, „prokletá vlažnost", chybějící pokora, lpění na sobě. Nejlepší podmínky pro přijetí Ducha naopak jsou: „prostý úmysl", „činná spoluúčast na Kristově Lásce", „poznání své nicoty"; zvláště snaha o tři charakteristické Vlastnosti Ducha Svatého: čistotu, pravdu, svatost. „Tento Duch je Láska a hledá Lásku, a proto nespočine v těch srdcích, která nemilují, v duších těch, kdo vedou jedovaté řeči, protože si velmi oškliví ostré a reptavé jazyky, od těch se vzdaluje a prchá." „Jako letící a povznášející orel uchopí a vezme Duch Svatý duše, které Ho přijaly, a odnese je tam, kde je Slovo."
