Biografie (10)
Sv. Marie Magdaléna de Pazzi (1566 - 1607)
Samotný smrtelný zápas začal však až o dvanáct dní později. Ráno, v pátek 25. května roku 1607 přijala ještě naposledy Svátost Oltářní. Zpovědník mohl sloužit Mši za umírající teprve kolem poledne. Když mu řekli, že sestra Marie Magdaléna má blízko ke smrti, vzkázal jí, aby ve svaté poslušnosti s úmrtím počkala, než on Mši doslouží. Když jí to říkali, procitla z bezvědomí a řekla svá poslední slova: "Benedictus Deus." (1) Mohla na této zemi ještě strávit Hodinu Smrti Pána Ježíše na Kříži. Krátce po třetí hodině odevzdala svou duši do Rukou Nebeského Otce. Bylo jí jedenačtyřicet let.
Podle starého zvyku bylo její mrtvé tělo vystaveno v kostele. Lidé přicházeli v davech, protože ji všeobecně povařovali za světici. Každý si chtěl odnést aspoň květinu, kterou se dotkl Magdalénina těla. Podle legendy odvrátila zemřelá svou tvář od jednoho mladého člověka, jenž vedl hříšný život, a přiměla jej tím k obrácení.
Její tělo bylo pohřbeno v dřevěné rakvi pod hlavním Oltářem. Rok nato dostaly sestry dovolení pohřbít tělo uvnitř klauzury. Při otevření hrobu zjistily, že je tělo neporušené, jen tvář a nohy zhnědly (v tom stavu je tělo dodnes). Vložily je do nové rakve a uložily na novém místě.
Protože přibývalo zpráv o vyslyšení modliteb a o zázracích na její přímluvu, byl v roce 1611 započat proces blahořečení. Marie Magdaléna byla blahořečena dne 8. května roku 1626 a svatořečena dne 28. dubna roku 1669.
Za zmínku stojí další osud kláštera S. Maria degli Angeli. Roku 1628 papež Urban VIII. přeložil klášter sester (místo nich sem pozval cisterciáky) na místo zvané Borgo Pinti. Zde navštívila ostatky svaté Marie Magdalény svatá Terezie z Lisieux při své pouti do Říma, přesně řečeno na zpáteční cestě, tj. 25., nebo 26. listopadu roku 1887. V roce 1888 se sestry odtamtud přestěhovaly na Piazza Savonarola a odtud v roce 1929 přesídlily na okraj Florencie, poblíž kopce Careggi, kde mají klášter dodnes. Komunita v současnoti stále zachovává karmelitánskou Řeholi podle vlastních Konstitucí.
Poznámky:
(1) Můžeme se domnívat, že touto modlitbou nejspíš citovala Písmo. Uvedenými slovy začíná několik chvalozpěvů v Novém zákoně: 2 Kor 1,3; Ef 1,3; 1 Petr 1,3; na všech těchto místech bezprostředn navazují ještě slova: "... et Pater Domini nostri Iesu Christi." Uvedená slova se vyskytují i v žalmech, které se sestry modlily při breviáři. Mohlo by jít i o citaci závěrečného verše Ž 66,20: "Bůh buď veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal Svou Lásku." K jednoznačnému určení, odkud Marie Magdaléna převzala tato slova a oblíbila si je, by bylo třeba další důkladnější poznání jejího života. Ale nezmýlíme se, když řekneme, že obsah jejího posledního vzdechu lze vyjádřit slovy: "Bohu díky!"
