Věčný Otec tvora miloval víc...
Sv. Marie Magdaléna de Pazzi (1566 - 1607)
Jakou Krásu musím poznávat ve své duši! Ó, Kráso duše! Kdo by se do Tebe nezamiloval? Ó, Vznešená, Nevysvětlitelná Kráso!
Poznání Její Vznešenosti dává duši klidnou a trvalou jednotu a pokoj v srdci a příjemnou laskavost vůči druhým lidem.
Blažená a šťastná je duše, jíž Ty, ó, můj Bože, dáváš toto poznat, neboť jakmile pochopila svou vznešenost, hned zase také rozjímá o tom, jak nicotná je sama v sobě.
Můj Nejmilejší Ženichu, Sladší nad plástev medu, jak dlouho, jak dlouho ještě budeš čekat, než ke mně přijdeš, než vstoupíš do mé bytosti, nebo lépe: než se mi zpřítomníš, neboť v sobě Tě již mám?
Pochopila jsem, že duše se může stát Bohu podobnou a skrze Boha může žít v Bohu; nicméně ne v plnosti jako Syn Boží, nýbrž tak, že – když je duše čistá a Boha miluje čistou láskou a Bůh Sám je Čistá Láska a duše Boha miluje naprosto čistě a znovu a znovu – skrze tuto čistou lásku se Bohu podobá účastí, avšak ještě ne zcela, protože jen Bůh Sám umí milovat Čistou Láskou...
Pak jsem viděla v Ježíšově Boku, nebo spíše v Jeho Srdci, Rozžhavenou Pec Lásky, která vysílala Ohnivé Šípy a Paprsky do srdcí Jeho vyvolených. A sláva a moc takové duše a míra lásky, kterou ji Bůh naplnil, byly tak veliké, že duše ve spolupráci s Bohem touto láskou milovala Boha čistě a z tohoto důvodu stála před Bohem v takové slávě, že to nikdy, nikdy nebudu umět vyjádřit nebo nějakým způsobem vysvětlit.
A zdálo se mi, že chápu, že Věčný Otec tvora miloval Svým Způsobem víc než Svého Vlastního Syna, protože totiž vydal Svého Jednorozeného Syna takové Bolesti a takovým Mukám kvůli tvorovi, jen aby nás pozdvihl k této Velikosti a Slávě a abychom se skrze Milost i my mohli stát Bohem, myslím účastí, protože skrze Přirozenost Jím může být jen On Sám.
