Biografie (1)
Sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846 - 1878)
Podivuhodné dítě, jehož příběh si zde budeme vyprávět, se narodilo 5. ledna 1846 v I´billin, malé vesnici vzdálené asi dvacet kilometrů severozápadně od Nazareta. Jeho rodina pocházela původně z Damašku a z pohoří Libanon a pevně se držela katolického vyznání. Kvůli tomu jim nepřátelé jejich víry několikrtá zabavili majetek, rodiče byli i s dítětem opakovaně uvězněni a vyhoštěni. Bůh dopustil ještě další zkoušku: Georges Baouardy a Miriam Chahyn pochovali dvanáct synů, kteří všichni zemřeli v nízkém věku, dvanáctkrát jim smrt dítěte zlomila srdce. Při jednom z jejich vyhnanství v I´billin dostala matka nápad, aby si u Boha vyprosili dceru, a manžel souhlasil. „Pojďme pěšky do Betléma,“ řekla mu, „vyprosit si dceru u Svaté Panny. Když nás vyslyší, pojmenujeme dceru Marie (Miriam) a darujeme Chrámu tolik vosku, kolik bude dítě vážit ve třech letech.“ Manželé se tedy vydali na pouť, přišli do Betléma a sestoupili do Jeskyně Narození Páně, aby se modlili. Jejich prosby o Přímluvu Panny Marie byly vyslyšeny, narodila se jim holčička, kterou dali pokřtít v I´billin podle řeckokatolického ritu. Dostala jméno Miriam – Marie. Tato dívka, vyprošená u Matky Boží, se jednou na Ježíšovo Zavolání do Betléma vrátí, aby zde zemřela jako řeholní dcera svaté Terezie z Ávily. Několik let po jejím narození se rodičům narodil ještě syn, kterého pojmenovali Paul.
Sotva tříletou Miriam už Pán naplňoval zvláštní Milostí. Stále přemýšlela o Bohu, často ji vídali, jak se vzdaluje od hluku a lidí a vyhledává samotu. Vzdychala, jako by její duše stále tesknila po Nebi. Také ale už jako malé děvčátko prošla bolestnými zkouškami, na které nikdy nezapomene. Bůh se rozhodl povolat k Sobě Svého věrného služebníka. Otec Miriam vážně onemocněl, vyžádal si a přijal s hlubokou vírou poslední svátosti. Svůj život i životy své ženy a svých dětí odevzdal do Boží Vůle. Když pochopil, že se blíží poslední hodina, zavolal si Miriam, vzal ji za ruku a pohlédl z posledních sil na Obraz svatého Josefa: „Svatý Josefe, pohlédni na tuto mou dceru, Svatá Panna je její Matkou, ochraňuj ji také Ty, buď jí otcem.“ O mnoho let později nám Miriam už jako řeholnice vyprávěla se slzami v očích: „I když jsem tehdy byla tak malá, slyším ta slova stále, jsou vyrytá v mém srdci.“ Otec po těchto slovech zemřel. Byla sobota, den zasvěcený Panně Marii. Jeho žena po této bolestné ztrátě nežila o moc déle, zemřela krátce po něm. Také v sobotu. Miriam si mohla opakovat s žalmistou: „I kdyby mě otec s matkou opustili, Hospodin se mě ujme.“ Strýc z otcovy strany, žijící v I´billin, si ji vzal k sobě. Bratra se ujala teta z matčiny strany, která bydlela nedaleko stejné vesnice.
