Biografie (17)
Sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846 - 1878)
Během svého pobytu v Bejrútu napsala Miriam svému bratrovi, aby za ní přijel. Dopis naplnil radostí celé příbuzenstvo. Její strýc se vydal na cestu první lodí, aby ji přivedl nazpět. Pán však hodlal vyplnit předpověď Své Matky. Jedna osoba z Bejrútu v té době nabídla Miriam, zda by nechtěla nastoupit do služby k jedné z jejích dcer, která se provdala do Marseille. Miriam svolila: vzpomněla si na Slova řeholnice, která o ni pečovala v jeskyni a předpověděla jí cestu do Francie. Nalodila se s otcem své budoucí paní, madam Haggiar, právě když její vlastní strýc připlul do Bejrútu, takže ji už nezastihl. Přestože se mu dostalo vysvětlení, myslel si, že ho obelhala, a s kletbami na rtech se vrátil zpátky domů.
Miriam připlula do Marseille v květnu 1863; její nová paní ji pověřila starostí o kuchyň. Vzhledem k nízkému věku služky se madam Naggiar cítila povinná důkladně ji kontrolovat. Miriam nesměla chodit každý den na Mši, ke zpovědi a k Svatému Přijímání už nemohla chodit tak často, jak byla dřív zvyklá. Z takového omezení byla zakrátko hluboce sklíčená. Našla si jiné místo, kde by se její zbožnosti nekladly takové překážky. Její zaměstnavatelé si jí však už pro její výjimečné kvality začali vážit a naléhali na ni, aby zůstala. Slíbili jí, že od nynějška už jí umožní uspokojit její duchovní potřeby podle libosti. Svolila tedy a zůstala.
Od té doby směla bez omezení následovat touhy svého srdce. Kolikrát vstala už o půlnoci, aby na kolenou čekala před vraty kostela, než se otevře Dům Boží. Když se modlila, hodiny plynuly, aniž by si toho všimla. Často se vyšplhala na horu tyčící se nad Marseille, aby uctila Naši Paní de la Garde (bazilika Notre Dame de la Garde, stojící na hoře v Marseille). Po Mši Svaté šla k Svatému Přijímání a sestoupila z hory zase zpátky, než začal den. Povšimla si, že ji každé ráno cestou na Mši sleduje záhadný muž, držící za ruku malé dítě. Nezvyklá vytrvalost v tak brzkou ranní hodinu ji překvapila, takže se nakonec do něj pustila, se svojí charakteristickou přímostí:
"Pane, jestli mě takhle sledujete za účelem jakékoli nabídky k sňatku, ztrácíte čas a zbytečně se namáháte: jsem zasvěcená Bohu."
"Vím, že jsi zasvěcená Bohu, Miriam," odpověděl jí neznámý. "Mám tě stále doprovázet, dokud se nestaneš řeholnicí." Jeho jméno se nikdy nedozvěděla.
Byl tento záhadný muž Nebeským poslem, který bděl nad dívčinou duší? Asi nebudeme daleko od pravdy. Miriam tedy dál usilovala o zbožný život. Její práce tím však nijak netrpěla, neboť nejenom že zvládla všechny své povinnosti, ale často ještě udělala něco za ostatní služebné.
