Biografie (20)
Sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846 - 1878)
Ukázala mi dobré, svaté kněze, zářící stejně oslnivě jako panny, stojící vedle našeho Pána a apoštolů. Vysvětlila mi: ´Jak jen Bůh miluje dobré kněze! Když vidí jejich horlivost pro Jeho Slávu, pro Spásu duší, má takovou Radost! Jak je miluje! Pár z nich sem dokonce přichází přímo, aniž by museli projít očistcem.´
Viděla jsem muže, kteří vedli křesťanský život: z jejich úst a rukou vycházelo světlo, odměna za jejich almužny a přičinlivost v práci. Ženy věrné povinnostem křesťanského života stály dokonce nad pannami, na hrudi měly jakési nádoby s nádhernými květy a z těchto váz také vycházelo světlo.
Panna mi znovu ukázala Marii a řekla: ´Velmi miluješ tuto Dobrotivou a Něžnou Matku, viď? Nyní vidíš Slávu, která Ji obklopuje, i když ještě ne tak, jak Ji uvidíš, až tu budeš navždy. Pověz mi, stojí Sláva Nebe za tu námahu, kterou je třeba vynaložit k jejímu získání? A opakuji, že to nejsou velké skutky, kvůli čemu přijdeš do Nebe. Duše si nesmí říkat: chtěla bych trpět; toužím po takovém kříži; takovém odříkání a takovém pokoření - protože právě vlastní vůle zhatí vše. Lépe je mít méně postu, méně utrpení a méně pokoření z Boží Vůle než více toho všeho z vlastní vůle. Nejdůležitější je s láskou a v souladu s Jeho Vůlí přijmout vše, co se Pánu zalíbí nám seslat. V pekle jsou také duše, které si od Boha žádaly různé kříže a pokoření. Bůh je vyslyšel, ale neměly z takových Milostí mít užitek: pýcha je zahubila. Nic nežádejte a s vděčností přijímejte vše, co vám Dobrý Bůh sešle.
Do jakého sebeklamu třeba upadáme, když Bůh dopustí nemoc! Místo abychom toho využili, říkáme si: Ach,kdybych tak byl zdravý, mohl bych udělat to a to, takové skutky pro Boha, pro svoji duši... Když prosíme o uzdravení, ať je to vždy s touto podmínkou: Můj Bože, pokud je to Tvá Vůle, pokud je to k Tvé Větší Slávě, pokud je to pro dobro mé duše!
Přála bych si sestoupit s tebou na zem,´ dodala ta panna, ´abych mohla trpět a více se ve všem odevzdat do Boží Vůle, abych Mu tak získala Větší Slávu a stala se hodnou více se přiblížit této Krásné Vládkyni.
Duše ať mnoho miluje Boha, našeho Nebeského Otce, Něžného a Soucitného; ať miluje bližního více než sebe, ať miluje chudé. Má-li někdo jen jediný kousek chleba, ať se s nimi rozdělí, a Boží Milosrdná Dobrota se mu postará o vše na další den a nikdy nedopustí, aby mu chybělo cokoli potřebného. Ať je Bůh všechno ve všem; kéž nemá duše jinou snahu, než aby se Mu líbila a naplnila Jeho Svatou Vůli. Jak by se Mu líbila taková duše! Mohla by sama způsobit obrácení milionů dalších duší. Duše, která takto miluje Boha a svého bližního, ať má za všech okolností velkou, nezlomnou důvěru. Všichni lidé na zemi jsou slabí, takže Bůh dovolí i této duši dělat chyby, aby ji upevnil v pokoře. Ať neztrácí naději, ale činí pokání, ať vyznává všechny své hříchy kněze, a Bůh jí odpustí. Ano, tak je to! Ať má duše důvěru: byť by spáchala jakékoli hříchy, když je všechny vyzná, budou jí všechny odpuštěny.
Na zemi jsou svatí lidé, kteří kvůli lidské křehkosti upadnou do hříchu, někdy i velmi těžkého. Ďábel v tu chvíli soustředí všechnu svou snahu, aby hříšnou duši zastrašil, aby jí zabránil vyznat svůj hřích. Řekne takovému člověku: Ten kněz tě má za dobrého, svatého člověka, copak by ses mohl opovážit svěřit mu takovou vinu? Co? Přiznat takový hřích před člověkem? Ne, to nemůžeš udělat. - Oklamaná duše pak skryje svůj hřích, chodí dál ke svátostem, ale jeden hřích přitahuje další a Ďábel ji nakonec zcela zaslepí, takže duše skončí v pekle.´
Tuto pravdu panna velmi zdůrazňovala: že ve zpovědi to není člověk, komu se zpovídáme, ale Samotný Bůh.
´Dobře si pamatuj Slova našeho Pána, Jeho učedníci ať nikdy nezapomínají, že vám říká: Pojďte ke Mně, pojďte ke Mně všichni, kdo jste pro svou víru na zemi opomíjení: Já jsem na vás nezapomněl, pojďte, vstupte do Radosti svého Pána.´
