Biografie (4)
Sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846 - 1878)
Miriam dosáhla věku osmi let. Už více než před rokem začala každý týden chodit ke zpovědi, ale její štěstí nebylo dokonalé - toužila po Eucharistii a nepřestávala vzdychat po té blažené chvíli, kdy bude moci přijmout svého Ježíše. Se svatou závistí pozorovala ty, kdo mohli přijímat Boha, sledovala je očima a následovala srdcem. Smutně si v duchu opakovala: "Můj Ježíši, kdy už budu moct jít k Tobě? Kdy Tě budu moct uvést do svého srdce? Je mi jen osm a k prvnímu Svatému Přijímání se chodí až ve dvanácti... Čtyři roky čekání! To je příliš. Kéž bys tu chvíli uspíšil, Ježíši! Rychle, sestup do mé duše."
Každou sobotu po zpovědi prosila kněze, aby se jí dostalo Milosti Svatého Přijímání, a pokaždé jí kněz odpověděl stejně: "Také si to přeji, mé dítě, ale trochu později." Taková odpověď ji neuspokojovala, ale nechávala jí alespoň malou naději. Vždyť řekl, že to bude o trochu později, opakovala si pro sebe, možná tím myslel příští sobotu. Jednou cítila během týdne ještě větší naději, že bude vyslyšena, a tak se na ten veliký krok připravovala s dvojnásobným zápalem. Snažila se co nejvíc stranit svých bratranců a věnovala se modlitbě, držela půst, celou páteční noc strávila na modlitbách. Nazítří ráno se vydala do kostela na zpověď lépe vystrojená než obvykle. Jako vždy po zpovědi připojila s bušícím srdcem svoji prosbu o Svaté Přijímání. "Také si to přeji," odpověděl jí kněz, ovšem tentokrát zapomněl dodat "ale trochu později". Dívka byla bez sebe radostí. V určený okamžik přiběhla k Oltáři, její služebná pohroužená v modlitbě si toho ani nevšimla. Miriam konečně přijala svého Ježíše.
